Do středních Čech znovu dorazil cyklistický Závod míru Berlín – Praha - Varšava. Závodníci z NDR, SSSR, ČSSR a Polska se vcelku pokojně na čele peletonu střídali, rozhlasového reportéra Gaba Zelenaye však opět chytil rapl. Spatřoval v tom pestrém hemžení na špici neskutečné drama a tak se při komentování rozvášnil, až tomu divochovi jeho český kolega řekl:
„Neblbni tolik. Nech si taky něco na závěr etapy.“
Stranou zájmu zběsilého reportéra byli reprezentanti Mongolské lidové republiky. Byli to výborní jezdci na koních, uměli na nich všelijaké kousky, ale na kolech se jim už tolik nedařilo. Hned ve stoupání za Rakovníkem začali zaostávat. Nejhůř se jim vedlo v Křivoklátě, kde se od hotelu Sýkora nad potokem stoupalo po dlažbě kolem hradu až ke kapličce sv. Eustacha na kraji lesa, kde byla horská prémie. Dva Mongolové už toho měli dost a slezli.
Před horní hospodou v Amalíně postávali s půllitry místní pijani a sledovali závod.
„Vykašlete se na to a pojďte se napít!“ vybídl opozdilce Fanda Maršík, údržbář hradu.
Oba asijští sportovci byli tak znavení a udrncaní, že se nechali vtáhnout dovnitř. Tam do nich hostitelé nalili postupně několik piv a rumů, a přestože jim vůbec nerozuměli, nebyl to pro ně úplně ztracený čas. Tradiční slovanská pohostinnost se zase jednou projevila

Když se setmělo, chtěli cyklisté pokračovat v závodu, ale ochmelkové měli více rozumu. Odvedli sportovce zpátky dolů k malému nádraží, koupili jim lístky do Prahy, nastrkali je do vagónu a ještě jim zamávali. Teprve hodně pozdě k ránu předali pak příslušníci VB dřímající závodníky vedení mongolské výpravy.
Oba cyklisté pak byli ze závodu vyloučeni z těchto důvodů:
a) Do cíle dorazili hluboko po časovém limitu, kdy už pořadatelé a rozhodčí spali.
b) V etapě použili železnici.
c) Zpronevěřili se morálnímu kodexu sportovce socialistického tábora
d) Dopovali.
Pro sebe si pak potrestaní závodníci z celé události odnesli ponaučení, že české pivo a český rum jsou mnohem silnější nápoje než kumys.