11.7.2020 | Svátek má Olga


KULTURA: Pět let od smrti Vaculíka a Topola

19.6.2020

Dne 6. června 2015 zemřel v 88 letech můj bývalý soused z Dobřichovic Ludvík Vaculík a o pár dní později, 16. června, nás ve věku 80 let opustil Josef Topol, se kterým jsem pár let před tím připravil knihu Sezóny srdce.

Těžko hledat v české literatuře dva tak protikladné talenty: Vaculík byl hřmotný extrovert, Topol jemný introvert.

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík, syn brumovského tesaře, původně absolvent kurzu firmy Baťa ve Zlíně, na sebe poprvé zřetelně upozornil na IV. sjezdu spisovatelů v červnu 1967, kde prohlásil: „Za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka, lidé křehkého svědomí nenacházejí oporu ani dovolání u zákonů, ani oporu vládnoucí moci.“ Za to byl vyloučen z KSČ, ale nikdy nebyl vězněn, i když v roce 1968 sepsal manifest Dva tisíce slov, kvůli kterému později údajně došlo k okupaci Československa.

A podobně provokoval i v disentu, v němž sepsal fejeton O statečnosti. Optal se v něm, jestli Charta 77 situaci zlepšila či zhoršila, a dospěl k názoru, že pro normálního občana spíš zhoršila, protože ve stínu samozvaných elit se takový člověk cítí jako slaboch a může se snadno vymlouvat. Fejeton samozřejmě vyvolal poprask, stejně jako později jeho objemný Český snář, který autenticky a bez skrupulí zaznamenává život v ghettu v roce 1979. Bohužel ale krutost a bezohlednost, kterou projevil v knize vůči jiným, neprojevil vůči sobě, což nebylo fér. Jen vyvolal další humbuk, který ale vedl často i k ozdravné sebereflexi, kterou se bezostyšně bavil. Sám to přiznal, když řekl: „Nepíši kvůli čtenáři, ani kvůli literatuře, já píši, jen když to potřebuji.“

Josef Topol

Josef Topol

Josef Topol pocházel z městečka Poříčí nad Sázavou u Benešova a jeho otec byl železničář. Topol po roční práci v divadle D34 E. F. Buriana absolvoval DAMU. Napsal deset her, z nichž nejznámější je asi Konec masopustu. Jeho vnímavost a citlivost byla často velmi hypertrofovaná, takže na nespravedlnosti ve škole i v životě reagoval příliš úkorně. Když jsme pracovali na knize, pamatoval jsem na to, co o něm řekl malíř Mikuláš Medek: „Josef, to je lastura, která se nedá otevřít násilím. Musí se trpělivě čekat, až se otevře sama.“

Celý život se držel stranou, miloval fyzickou práci – přestavěl si přístavek v Poříčí i dům na Malé Straně. Před lidmi utíkal na venkov, kde pěstoval holuby. A podobně skromně přistupoval i k psaní. Řekl mi: „Vždycky jsem si říkal: Nejsem vůbec schopný něco vymyslet. V mých hrách každá věta, každý detail a každá postava má oporu v předloze. Pro každou figuru existoval skutečný model. To šlo někdy až tak daleko, že jsem míval pocit, že jen opisuji.“

Největší strach měl ve stáří z novinářů, když za ním přišli, aby mu pogratulovali k šedesátinám, raději si lehl na zem, protože bydlel v přízemí a měl obavy, že by ho mohl prozradit jeho stín. Kvůli bulvárním novinářům mohla naše kniha vyjít až po jeho smrti, protože měl strach, že by vytrhli z kontextu jednotlivé věty a on by se těžko bránil.

(Psáno pro ČRo Plus)

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.