19.3.2024 | Svátek má Josef


KNIHA: Chatu v Jezerní kotlině psal Foglar i jako synopsi film

31.3.2023

Před několika lety jsem sedl na lep zprávě na webu, podle které koupil Steven Spielberg práva na Chatu v Jezerní kotlině. Uvěřil jsem šokován, ale radostně: přišlo mi to relevantní a možné. Zasloužené. Ale vtip se rychle vysvětlil.

Jenže jsem tenkrát nevěděl, že Foglar vytvořil filmový scénář právě dle tohoto románu - a že stvořil také scénář komiksový, přičemž práci ani málo nešidil. Jím vytipovaný malíř Marko Čermák dostal obrovskou šanci už v případě Rychlých šípů, i když jej zachránilo jenom to, že Bohumil Konečný nepřistoupil na nevýhodné spisovatelovy požadavky. Marko hrál v kapele a riskl to: hodil takřka vyděračskou smlouvu za hlavu. Práva dal jedním rázem a navždy Foglarovi, a to i práva na kresby. Podobně ostatně spisovatel přistupoval už k původnímu kreslíři Janu Fischerovi a dá se říct, že byli Čermák i Fischer tváří v tvář Jestřábovi (takovou měl Foglar přezdívku) submisivní až hrůza.

Přitom to nebyla práce, kde byste nacházeli příliš možností pro rozvíjení vlastní fantazie! Čermák dostal i zakázku na komiksovou Chatu v Jezerní kotlině (do té doby nebyla do seriálu převedena ani jedna foglarovka) a představte si, že měl třeba prokreslit malý panel, který Foglar nad psacím strojem charakterizoval takto: Malá komůrka, utvořená na půdě jen primitivně z prken, vestavěná do prostoru. Oba chlapci jsou již uvnitř, dvířka ale ještě otevřena. Za nimi se při pohledu zevnitř černá půdní prostor. - Ludva rozsvěcí petrolejku, v jedné ruce ještě drží její cylindr. Malá bedna slouží jako stolek. Jiná - menší - jako sedátko. Několik dalších bedniček - jako „kredencky“ - je porůznu podél stěn.

Po těch zdech visí několik kreseb indiánského charakteru. Jsou vidět hrubá prkna zdí, u dveřního rámu visí závora ze železného pásu. Pavel se užasle, zvědavě rozhlíží. V jedné z kredencek v přihrádce leží Ludvova Zavřená kniha!

Z jiné poličky vyčnívá jakési třepení-třásně. Je to Ludvův indiánský kroj, zatím se to ale nemá ještě zplna poznat! A Ludva zrovna říká: „Jsi první, kdo vidí tenhle můj tajný příbytek, mou skrýš!“

Zvládli byste to, kdyby bylo na stránce podobných políček minimálně sedm a těch stránek vás čekalo osmačtyřicet? Protože předchozí text skutečně není žádný návod k rozkreslení celé strany, ale okénko, nic víc. A stejně Foglar předestíral vlastní vizi veškerým kreslířům svých děl a platí to samozřejmě i pro Rychlé šípy, které přece mají mnoho set stran. Foglar již byl takto precizní, důsledný a pečlivý. Prahl vlastní vize uskutečnit i za pomoci pánů Fischera. Čermáka a dalších.

Jiný panel - z prostředí titulní kotliny s jezerem - rozepisuje Čermákovi následovně:

Pohled na větší prostor u jezera i na úpatí blízkých skal. Pavel už zase leží na břiše u rozevřené knihy a čte si v ní. Jednu nohu má v koleně zvednutou vzhůru a jedním loktem se opírá o zem.

Ludva se však odtud tajně krade pryč. Otáčí se ještě na Pavla, zda ho kamarád na útěku nevidí, a má v ruce naditou tornu. Je stále v plavkách, ale obut. Avšak bez ponožek. Doprovodný text? Ludva byl ten den neúmorný a Pavel pak musel jeho cvičení sám ukončit, aby se Ludva nepřetrénoval. Vrátili se k rozepsaným stránkám knihy, ale četl v ní jen Pavel! Ludva vzal tajně tornu a kamsi nenápadně odchází.

Kdy tento komiks vznikl? Roku 1969, tedy až třicet let po prvním vydání románu. Časopis Svět v obrazech jej uveřejňoval od prosince 1969 do března 1970, přičemž druhé vydání smělo přijít teprve roku 1989 - v prvních čtyřech číslech známé Komety. Tam je prvně kolorovaný. První zveřejnění v jednom jediném sešitu je z roku 1990. Následovala četná další vydání, když to již bylo možné, a dvě dokonce v pevné vazbě, ale to pouze v rámci knižního souboru (téměř) kompletních Foglarových komiksů Svorní gambusíni (1999, znovu 2003). A teprve letos, roku 2023, došlo na první samostatné vydání v pevných deskách - a se závěrečnou studií Milana Lebedy. Tento laminovaný svazek rovněž zahrnul originální strojopis, nad nímž Foglar kdysi seděl, skláněl se a snil. A právě tady si, řekl bych, uvědomíme, jak obrovskou kniha prošla genezí. Právem ji bereme jako jednu z nejklasičtějších foglarovek - ale vznikala takřka čtyři roky. Co se pak příběhu týká, shledávám, a nejsem sám, podobnost s první částí Altshelerova románu Poslední náčelník. To se sice najít dá, ale byl to určitě spíš podvědomý vliv; a jak doloženo (máme deníky), Foglar Chatu tvořil mezi 10. říjnem 1935, kdy začal soustředěně pracovat na zídce na pražské Kleovce, a 29. červnem 1939, aby… Aby za ním už v červenci přišly na tábor v Ledči nad Sázavou korektury. Tento text dal číst dvěma svým svěřencům, jejichž přátelství a občasné rozbroje mu silně připomínaly vztah obou kluků ze svého románu. Ještě ale ke vznikání knihy; autor si mj. zaznamenal: „Rozhněvání a opět smíření - a vypsat všechny fáze toho smiřování a hněvu. A la my dva se Šmídkem.“

Kdo byl Karel Šmídek?

Foglarův vrstevník - a spolubydlící z jejich domu na vinohradské Korunní třídě. Tedy v dětství. V desátých letech. Karel Šmídek se střídavě rozcházel a smiřoval se syny paní Foglarové, Slávkem a jeho bratrem. Ve strojopise, který se dochoval, si však Foglar poznamenal víc:

Dva hoši objeví území, k němuž je nesnadný přístup. Pláně, údolí, ve kterém roste vzácné kvítí, jaké nikdy neviděli.

Byli si jisti, že jejich učitel přírodopisu by hned věděl, co je to za kytky, a zestřízlivěl by je skrz pestíky a suchopárným přírodopisným jménem. Proto nikomu nic neřekli. Ale sušili jejich květy, chtěli je prodávat k nějakému účelu… Továrna voňavek a mýdel? Kupuje kilo květů za pět korun. Anebo… Mám to, obměna, která je lepší: To místo najde jen jeden hoch, a to slabý samotář, a svěří se chlapci, ke kterému cítí důvěru. Jednou pak nalezne stopy, že v jeho království někdo byl. Další obavy před stopováním ostatními hochy ze třídy, ulice. Střádá, ale ještě neví nač. Ukládá.

Jeho rodiče nejsou bohatí, ale nepotřebují jeho peněz. Hoch-souchotinář potřebuje léčení. Ten druhý mu po velkých vnitřních bojích peníze odevzdá. Kytky kvetou vždy pouze na podzim. A pak louku podkopou a rozbijí i s chatou. Také na podzim. Závěr?

V jeho duši je teď slunečno a teplo… Vzpomíná na všechny události a na boje, na nebezpečí při zakrývání stop. Souchotinář umřel. Akviruje u všech známých, aby kupovali mýdlo s jeho vůní. Rozechvění, jak dopadnou zkoušky u těch známých (celá jedna zvláštní kapitola). Velké rozčilení též u továrníka, který první dávku vzal na zkoušku. Neobezřetně ve škole prohlásí svůj nález, pak lituje.

Foglar se tedy, jak vidíme, od původní synopse během těch čtyř let poněkud odklonil - a jeho přítel a nakladatel Kobes (syn byl člen Foglarova oddílu Hoši od Bobří řeky) vydal Chatu v Jezerní kotlině prvně roku 1939 s přebalem a kresbou Zdeňka Buriana - a čtyřmi jeho skvělými kvaši. Ale současně, a to bývalo zvykem, aby se ušetřilo, ilustroval dílo také Miroslav Hrivorij.

Následovala celá řada válečných vydání a dotisků plus vydání poválečné (1946), které pro změnu doprovodil obrázky Bohumír Čermák, tedy jeden z tvůrců Rychlých šípů.

Znovu se tato kniha vynořila teprve roku 1967, kdy začala vycházet na pokračování v sešitech albatrosí edice Karavana, a roku 1969 jako svazek ilustrovaný Ervínem Urbanem. Další dvě vydání jsou opět až z roku 1988 a obě už ilustroval Marko Čermák, tak jako verze v rámci Sebraných spisů, kterých je skutečně nálož (1993, 1994, 1996, 1998, 2000, 2001, 2005).

Abychom byli úplní, už jen dodám, že existuje rozhlasová hra Bohumila Jírka (1966) a dramatizace z roku 1991. Následovala čtená verze Alfred Strejčka a Stěpána Raka (1995). Nejnovější audiokniha Albatrosu vám zabere celých šest a půl hodiny času.

Roku 1969 byl román také poprvé adaptován pro divadelní prkna a Dilia hru následujícího roku zveřejnila pod titulem Tajemství Jezerní kotliny. Nadaleko zmiňované Kleovky, kde Foglar napsal významnou část, dnes funguje hřiště U štiky, součást Havlíčkových sadů. Tady byla před pěti roky (2018) uvedena do provozu i Lavička Chata v Jezerní kotlině. Vyřezávaná. Což snad je vše hezké, ale vracím se na začátek. Máme všechny ony verze, ale bude klasická foglarovka někdy taky zfilmována? Říkám, že určitě, byť bude ve hře i animovaná verze. Ale zatím se musíme spokojit s vlastní knihou, odnožemi a Foglarem osobně pořízenou komiksovou adaptací. V rámci Čermákova souborného díla si ji nechali na konec, anebo takřka. Vyšla letos jako už 14. svazek.

Jaroslav Foglar: Chata v Jezerní kotlině. Se závěrečnou studií Milan Lebeda a jednostránkovým komiksem Chata v Jezerní kotlině od Jiřího Filípka vyšlo jako 14. svazek Klasických komiksů Marko Čermáka, 64 stran

https://www.verneovky.cz/www-verneovky-cz/eshop/0/0/5/419-CHATA-V-JEZERNI-KOTLINE