Odpověď na otázku v titulku článku v podstatě záleží na každém, avšak většinové názory tady rovněž hrají roli. Ani tak nebude vybírání snadné, horor je pojem až zbytečně širý. Výsledek výběrů bude vždy subjektivní. Encyklopedie hororového filmu, která nedávno vyšla, konstatuje bez chlubení, že je prvou „od českých autorů“. Má slušných 424 stran (ve větším formátu) i obrázky. Koupí ji přesto ještě někdo v čase webu? Vždyť „v tom“ nelze klikat. Ale koupí. Kdyby ne, asi by Albatros tento konglomerát informací na trh neuvedl.

I tak mají podobné encyklopedie, obávám se, již charakter reliktu. Jakéhosi. Ale sedmice autorů téhle knihy to ví, naštěstí, a nesoustředí se pouze na ploše mechanická a rutinní hesla (o filmech). Ne. Vklínili sem také solidní stati o hororových subžánrech a celek se třpytí osmnáctkou oddílů. Ale současně autoři očividně pochopili, že zašlo slunce za dobou, kdy ještě bylo smysluplné strašidelné snímky kategorizovat na základě prostých archetypů. To jest pryč. S rostoucí hybridizací se i hranice mezi subžánry rozpíjejí a slévají a máte zde i filmy na rozhraní pěti přihrádek. Kam je řadit?

Svazek uvádí obecnější oddíl Gotický horor, což je nepřesné označení pro všechny klasické majstrštyky začátku zvukové éry (s monstry studia Universal), ale už německý expresionismus (třeba film Kabinet doktora Caligariho). Ale stejná kapitola mluví jedním dechem i o návaznostech v moderní době alias produkci britského studia Hammer. O nové Herzogově verzi Upíra Nosferatu, Burtonově Ospalé díře, Coppolově Draculovi.

Jasněji má čtenář v dalších dvou oddílech knihy nazvaných Upírský horor a Vlkodlačí horor. Následuje část o různých duchařinách, ta je hodně rozmanitá. Až moc: Čarodějky z Eastwicku jsou adaptací románu Johna Updika - a vedle bizarní série Hellraiser dle Cliva Barkera. Z ní jsou doporučeny ke zhlédnutí jen první tři „kusy“. „Ale šest dalších dílů, které se objevily po úspěchu Inferna, už nic nového nepřineslo. Jde o ztrátu času. A přece Hellraiser znovu a znovu vstává z mrtvých, aby děsil víc recenzenty než diváky.“

Další oddíl je o hororech s monstry (Godzilla, King Kong, obří tarantule) a následuje Satanský horor, v jeho základu tkví trojice zdařilých filmů Rosemary má děťátko, Exorcista a Přichází satan! Tzv. folklórní horor (téma dalšího oddílu) vykvetl koncem šedesátek, když vznikli Lovci čarodějnic (1968), a vedle „Kingových“ Dětí kukuřice tu je zařazeno naše Kladivo na čarodějnice (1960) či nedávný artový Maják (2019).

Ve specifickém oddílu Pomsta přírody je - samozřejmě - většina filmů s monstry, nicméně se míní především Čelisti a Ptáci. A taky, opět Kingův, pes Cujo.

V oddílu o „biologickém“ hororu jde o příběhy mutací a fyzických destrukcí. Průkopníkem je zde, jak víte, kanadský David Cronenberg.

Co znamená (titul dalšího oddílu) Found Footage? Přístup, jenž zpopularizovala Záhada Blair Witch (1999). Stála tři sta tisíc, vydělala čttvrt miliardy.

Vágně definovaná kategorie Psychologický horor zahrnuje pak filmy od Amerického psycha (2000) přes Carrie (první verze je z roku 1976) po odpudivost Larse von Triera Jack staví dům (2018). Na samém vrchu pyramidy psycho-filmů se skví veledíla (každé jiného typu) Osvícení (1980) a Mlčení jehňátek (1991); z našich sem spadají horory Spalovač mrtvol či (krotká) Vlčí bouda.

Na pevnější půdě stanuli autoři při vymezení typu Zombie horor a je zajímavé, že legendární provokace George Romera Night of the Living Dead (1968) slovo zombie nepoužila: jde o „ghúly“.

Další ošidnou kategorií jsou Splattery a torture filmy a já sám vnímám podstatný rozdíl mezi unikátem Smrtelné zlo 2 (1987) Sama Raimiho a tupou nechuťárnou Hostel (2005) Eli Rotha. Mezi adaptací Lovecraftovy povídky Re-Animator (1985) a Páterem Thomasem (1980). Opakovaně tu končíme při diskusi, že se strach nerovná hnusu.

Kdy přesně vede linie mezi tímto oddílem a Slashery, nevím. Dle našich tvůrců jsou slashery Psycho (1960) či Candyman (1992), ale taky Stopař (1986), Halloween (roku 1978 geniálně natočený Johnem Carpenterem, když tu odmítli hlavní roli jak Peter Cushing, tak Christopher Lee). A série jako Dětská hra, Nezvratný osud, Pátek třináctého a Noční můra v Elm Street.

Naposled zmíněná řada obluďáren má zvláštnost, že stojí na osobnosti herce Roberta Englunda. Dosud vznikl jediný remake prvního dílu, kde tento muž nehrál, a film vyšuměl. Jakkoli má série odpudivou mytologii, sama myšlenka nebezpečí smrti přicházející „ze sna“ překvapivě zabrala.

Zato zabijáka od jezera z Pátku třináctého (Jason Voorhees) může hrát kdokoli, když nosí masku hokejového brankáře (byť teprve od třetího dílu). A komickým by se stal i každý, kdo by se chlubil, že dostal roli vraha ze zmiňovaného Halloweenu. Zdejší Michael Myers měl původně nosit masku klauna, jenže neděsila, i obětovány dva dolary z rozpočtu a koupena masku kapitána Kirka ze Star Treku. Vybělena, rozšířeny očnice a „fajrum!: výsledná tvář vyjadřuje nulové emoce. Děsí to dost.

Mezi slashery se neztrácí ani série Vřískot a typickou masku vraha v ní má pokaždé někdo jiný. Sama maska není ani tak odkazem na známý Munchův obraz Výkřik, jako využitím dosti běžné masky od firmy Fun World, co se (1991-1992) prodávala před Halloweenem.

Filmaři na ni dokonce koupili licenci.

Do zvláštní kategorie patří filmy o útoku na něčí domácí soukromí a následné pomstě, což jsou, pravda, spíše thrillery než horory. Příklad? Strew Dogs (1971) režiséra Sama Peckinpaha s Dustinem Hoffmanem co mstitelem.

Ty nejobzvláštnější nechuťárny pak autoři vpravili do oddílu Exploatace, kde existuje i přihrádka pro kanibaly, a kupodivu tu zase zavadíme o mstitelky a mstitele: v Plivu na tvůj hrob (1978) či v Poslední dům nalevo (1972). Plivu na tvůj hrob přitom skutečně je film na samé hraně snesitelnosti a zvlášť repetitivností scén deptá i otrlé čumily.

Vzorem k Poslednímu domu nalevo (režie Wes Craven) sice byl klasický Pramen panny (1960), nicméně brutálnost brakové variace vám pohne žaludkem.

Kapitolou samotnou pro sebe je Texaský masakr motorovou pilou. Ten úplně první (1974) od Tobe Hoopera se překvapivě obešel se bez explicitní brutality a funguje co podobenství. Klíčový je zde zvuk. Bez něj by „veledílo“ (zvláště Tarantino je klade na piedestal) zhaslo.

A pak jsou v encyklopedii ještě oddíly o komedii a sci-fi. Hororovým komediemi jsou série o strašidelných rodinách (Addamsovi, Munsterovi), ale i řady Gremlini a Krotitelé duchů. Celá strana je v oddílu věnována i kultovní klasice Rocky Horror Picture Show (1975).

A sci-fi? Paleta věru rozmanitá. Critters, Invaze lupičů těl, Já, legenda… Kvalitním sci-fi hororem je i Carpenterovo Městečko prokletých (1960) dle románu Johna Wyndhama, A jistěže nás dodnes pobaví Predátor (1987) s Arnoldem Schwarzeneggerem, ale encyklopedie klade na vrchol Věc (1982) a Vetřelce (1979).

Češi moc filmových hororů netočí, a když, jsou specifické. Např. Erben, tento národní klasik, stojí za Kyticí (2000) i Polednicí (2016). Známe i Chocking Hazard (2004), animák Čarodějův učeň (1977) - jinak dobráckého Karla Zemana -, stejně ale zůstane v hledáčku jediný režisér vhodný pro trůn. Herz. Ale jeho Morgiana (1972) se skvělou Ivou Janžurovou byla po natočení označena za sadomasochismus a Juraj Herz nesměl dva roky točit.

Encyklopedie hororového filmu v mnohém vrcholí na konci. Vyskytuje se zde vícero zajímavých stránek o filmových tricích, o běžných hororových klišé, nejslavnějších zbraních (mj. Pinheadovy řetězy či Auto zabiják), o Haysově kodexu (1930) a jeho obcházení, o ženských královnách hororu či o přístupnosti PG-13, kterou prosadil Steven Spielberg. Nu, a v závěru je stručně i charakterizováno 36 hororových televizních seriálů. Mj. Lovecraftova země, Castle Rock, Stranger Things, Hannibal, Batesův motel, Akta X či Městečko Twin Peaks. Samostatné kapitolky zde rovněž našli Stephen King, Roger Corman (v dubnu mu bylo již 97 let), Béla Lugosi, Boris Karloff (na plátně se s Bélou potkali osmkrát), Christopher Lee (Draculu hrál sedmkrát) anebo ladný Peter Cushing, jenž jen pro Hammer natočil 22 filmů a který celkem pětkrát hrál Abrahama Van Helsinga (šestkrát doktora Frankensteina).

Coda: jaké „nejděsivější horory všech dob“ tvůrci encyklopedie vybrali? Psycho, Vymítač ďábla, Přichází satan!, Halloween, Vetřelec, Osvícení, Věc, Noční můra v Elm Street a Kruh. Výběrem nic nezkazili, ale názory se tu mohou, a to je fajn, až totálně různit.

Encyklopedie hororového filmu.
Autoři: Petr Cifka, Jan Gál, Jiří Pospíšil, Milan Rozšafný, Václav Rybář. Mojmír Sedláček, Matěj Svoboda.

V Albatros Media vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ. Praha. 2023. 424 stran.

https://www.kosmas.cz/knihy/530039/encyklopedie-hororoveho-filmu/