Svého času se každý rodič snažil zajistit pro své děti lepší budoucnost, než měl on. Nejinak uvažoval i hostinský Vincenc Perout v Šebrově (dnes Šebrov-Kateřina), nedaleko Blanska. Sám se podílel na výstavbě místní malotřídní obecné školy (1874), dílo to obou tehdy sousedních obcí Šebrova a Svaté Kateřiny. Jeho námaha nebyla marná - s hrdostí do této školy přivedl o dvacet let později svého prvorozeného syna Adolfa (*1. 1. 1887).

Když bylo Adolfovi šestadvacet let, začal uvažovat o vlastní živnosti. Měl za sebou studia brněnské kupecké pokračovací školy při České obchodní akademii, když při studiu pracoval současně i jako praktikant v brněnském českém knihkupectví Arnošta Píši. Po ukončení studií přijal místo jako účetní u Josefa Rašína v pražském Ústředním knihkupectví a nakladatelství učitelstva českoslovanského. Během pražského pobytu byl aktivní i ve Spolku českoslovanských knihkupeckých účetních, avšak po dvou letech se vrátil do Brna k Píšovi.

V dubnu 1912 zemřel v Ostravě známý a oblíbený knihkupec, antikvariátník a obchodník s uměleckými předměty Karel Mareš. Vdova hledala případného pokračovatele firmy, kterou hodlala i nadále provozovat. Již v prosinci 1912 přebírá živnostenskou koncesi od Aloisie Marešové Adolf Perout. A udělala paní Luisa (Marešová) dobře. Adolf Perout vnesl do podniku nebývalý elán a nové podněty. Senzaci vyvolala například „Peroutova mapa“, což byl mapový a textový průvodce rychle se rozvíjející Ostravou.

Ještě několik měsíců před tím se Adolf Perout oženil. Perspektivu měl. Jeho vyvolenou se stala jedenadvacetiletá Anna Klimíčková (1891-1972) z Frenštátu pod Radhoštěm. A udělal velice dobře, protože v době Peroutovy vojenské služby (v době první světové války) ho manželka Anna ve vedení firmy plně zastoupila. A když v roce 1937 reorganizoval prosperující firmu na veřejnou obchodní společnost, stali se jeho společníky manželka Anna a prvorozený syn Adolf Perout (*1914) mladší.

Úspěch Peroutova knihkupectví spočíval také v tom, že prodával produkty jiných vydavatelů, ale zaměřil se na další žánry: slovníky, učebnice, naučnou a vzdělávací literaturu, průvodce po Beskydech (Kozel), sborník o Petru Bezručovi, nejrůznější studie ostravského Vojtěcha Martínka, historické přehledy Josefa Františka Karase (moravského Aloise Jiráska), historické knihy a průvodce Jiřího Felixe z Frenštátu pod Radhoštěm, hry, písně a básně pro mateřské školy Anny Marie Kadlčákové. Od počátku vydával i hudebniny především zpěvníky slováckých, českých, valašských a lašských lidových písní, (prezentované jako Peroutova sbírka národních písní s nápěvy). Samostatně vyšly mj. klavírní etudy Rudolfa Wünsche. Regionální program doplnily mapa Beskyd a Ostravska, plán Moravské Ostravy a soubor uměleckých pohlednic Štramberka malíře Jana Klevara. Perout s úspěchem využíval služeb známých a velice kvalitních moravských tiskáren (Jar. Strojil v Přerově, Ed. Riedl a Melantrich v Moravské Ostravě, Jan Richter v Příboře, Kryl a Scotti v Novém Jičíně, Družstvo (pak Společnost) knihtiskárny v Zábřehu, Družstvo knihtiskárny v Hranicích a dalších.

Dvě těžké rány zasáhly podnikání syna hospodského z Šebrova. Při leteckém bombardování Ostravy v srpnu 1944 bylo sídlo firmy zcela zničeno. O tři roky později začíná Adolf Perout stavět na Zámecké ulici v Ostravě moderní pětipatrový nakladatelský dům. Jenže přišly horší chvíle než nálety letadel.

Již v červnu 1945 byl Adolf Perout obviněn několika bývalými zaměstnanci a zákazníkem z kolaborace, z asociálního chování k zaměstnancům za okupace a neoprávněného čerpání pomoci po vybombardování; mluvčím stěžovatelů byl vedoucí komunistického knihkupectví Svoboda v Ostravě-Vítkovicích Josef Šmíd. Chvíli se to dalo vydržet, avšak v lednu 1950 komunisté celou firmu zlikvidovali začleněním jednotlivých jejích částí do různých národních podniků. Nepomohlo ani, že se Adolf Perout starší vzdal svého podílu již krátce po únoru 1948 a na vedení společnosti se nadále nepodílel. Odchází z tohoto světa v roce 1959.

Mimo stovek knih a průvodců, zůstalo mezi pamětníky jeho aktivní členství v Rotary clubu Ostrava, v Klubu přátel umění a v řadě dalších institucí Ostravska a Olomoucka. Pohřben byl v Rožnově pod Radhoštěm.