GLOSA: Slovo k Lanďákovi
Do všudypřítomného mediálního volebního reje přišla zpráva z druhého břehu. Odešel člověk. Pan herec. Muž občansky statečný. Že byl svého druhu svéráz?
Ano byl. Měl na to. Pavel Landovský byl originál každým coulem. Pavel Landovský nebude zapomenut.
Soukromě říkám: herce dělá hercem jeho hlas. Tím svým, jakož i celým svým herectvím se „Lanďák“ zařadil do galerie s pomyslným nápisem České umělecké poklady. Uvádí se, že nikdy nevystudoval herectví jako obor. Možná právě proto nám byl tak blízký.
Co napsat víc? Slov netřeba. Připojím pouze dva screenshoty dokazující, že Landovského velikost přesáhla hranice české kotliny. Kolik takových uměleckých a občanských velikánů máme?
Že měl své lidské hříchy? Nechci relativizovat, ale který člověk je nemá. Řečeno jeho stylem za použití údajných slov svatého Ambrože z jednoho italského filmu: Zameťme si raději hovna před vlastním prahem.
R. I. P.
*****************************
Vzpomínka na PL na webu rakouské veřejnoprávní televize
Zpráva na webu amerického listu The Washington Times
