Na místě monumentální industriální stavby - Landsbergerovy přádelny bavlny, o níž se na stránkách Neviditelného psa psalo v článku Zánik dominantní budovy – Začíná demolice historické stavby v centru města (NP, 6. 3. 2014), je jen hromada sutin a několik posledních kusů zdiva. Vlastníkovi, kterým je zkrachovalá textilka Slezan, se v konkurzu nepodařilo objekt prodat. Léta neudržovaná budova představovala nebezpečí pro okolní komunikace, a tak byla nařízena její demolice Poté, co městský magistrát prohlášení objektu kulturní památkou nedoporučil, to jinak ani skončit nemohlo -.

Byla by to věc dnes vyřízená, nebýt ovšem podivuhodného obratu v názorech Magistrátu města Frýdku-Místku. A to doslova o 180 stupňů. Když Landsbergerova přádelna bavlny stála a vypadala tak, jak ji – několik dní před započetím demolice – zachytily fotografie ilustrující výše zmíněný článek, neměla podle názoru pracovníků městského magistrátu správné hodnoty a kritéria, aby mohla být památkově chráněna. Ty získala až v okamžiku, kdy se do jejího zdiva zakously stroje. Je lépe ale začít pěkně od počátku.

O tom, že by Landsbergerova přádelna bavlny mohla být kulturní památkou, se uvažovalo již dávno. Odbor územního rozvoje a stavebního řádu frýdeckomísteckého magistrátu se k takovému návrhu vyjadřoval v dopise z 23. února 2011 zaslaném Odboru památkové péče ministerstva kultury. Tehdejší řeč referátu památkové péče na magistrátu byla jasná:

„Ve věci návrhu na prohlášení bývalé přádelny bavlny za kulturní památku prohlášení nedoporučujeme.“ A k tomu odůvodnění: „Dle našeho názoru bývalá přádelna bavlny nemá potřebné mimořádné umělecké nebo historické hodnoty… Objekt jeví zvenku, ale zejména zevnitř, známky dlouhodobě neprováděné údržby, není zachován interiér…Komplex vykazuje řadu nevhodných stavebních úprav či přístaveb, které porušily jeho původní autenticitu.“

Nato Ministerstvo kultury ČR vydává 29. 8. 2012 rozhodnutí č. j. MK-55069/2012 OPP o neprohlášení bývalé přádelny bavlny firmy A. Landsberger za kulturní památku.

Stanovisko magistrátu se pak nijak nezměnilo a představitelé města včetně primátora ještě doslova poslední dny před započetím demolice svůj postoj pevně obhajovali a vysvětlovali veřejnosti, že demolice je jediné možné řešení.

Tento postoj radnice se však nějakým kouzlem změnil. Demolice se rozjíždí a radnice začíná svůj podivný boj, aby se vše ještě dalo změnit. Na její podnět se ministerstvo kultury k rozhodnuté věci vrací a promptně koná. Dne 8. dubna 2014 má majitel (společnost Slezan, která je v konkurzu) v datové schránce uvědomění Ministerstva kultury ČR o zahájení řízení o prohlášení Landsbergerovy přádelny bavlny za kulturní památku.

Na radnici je rázem euforie a optimismus. Škoda, že se primátor a ostatní z radnice nezašli podívat, jak to s Landsbergerovou přádelnou vypadá. Ministerští úředníci to mají poněkud „z ruky“, ale z radnice mohli obětovat půlhodinku svého zajisté drahého času a zajít se podívat, jak se věci ve skutečnosti mají. Dověděli by se, co v tu dobu už věděl ve městě každý, kdo kolem přádelny prošel nebo projel a není slepý.

Sklady bavlny A. Landsberger

Tkalcovna A. Landsberger

Je to legrace, ale ne pro ty, kteří jsou jakkoli zapojeni do probíhající demolice. Začíná to pomalu smrdět a nikdo nemůže vědět, jak by mohla v podobné situaci postupovat policie. Nebo jak by se na to mohlo dívat státní zastupitelství. Zastavit práce, poslat těžkou techniku pryč a zabezpečit částečně demolovanou stavbu, to také něco stojí. A co pak s tím? Postavit to, co bylo zbořeno?

Ještě v ten den, kdy došlo vyrozumění ministerstva kultury o zahájení řízení o prohlášení za kulturní památku, je do Landsbergerovy přádelny povolán notář, aby na místě osvědčil skutečný stav věci. Je zjištěno, že jedna pětina obvodových zdí a vnitřních konstrukcí je zdemolována a že suť se odváží. Součástí notářského zápisu osvědčujícího skutkový stav jsou fotografie rozbořené stavby.

Ukázalo se, že za vším je iniciativa města. Radnice prostě provedla ukázkový obrat a změnila svůj názor. Údajně se o to zasadil sám primátor. Není to ale možné ověřit, takže to zůstává na úrovni drbu. Také kolem motivace obratu se diskutovalo. Nové skutečnosti pro změnu původního rozhodnutí o neprohlášení za kulturní památku totiž neexistují. Jsou zde ale asi „důvody“ ryze politické – říjnové komunální volby. A to už svou „logiku“ má.

Politická reprezentace města bude navždy spojena s tím, jak necitelně se stavěla k architektonicky hodnotným objektům a jak přispěla k devastaci veřejného prostoru. V roce 2013 ztratil Frýdek-Místek svou dominantu – víceúčelovou sportovní halu. Představitelé města neshledali nic zvláštního na stavbě, o níž se uznale vyslovovali památkáři a architekti. Ignorovali tisíce obyvatel, kteří si přáli unikátní stavbu připomínající rogalo nebo motýla zachovat. Také o tom se psalo na Neviditelném psu v článku Zboří ikonu města? – Hodnotná architektura v ohrožení (NP, 23.6.2012).

Současní politici, kteří vedou město, si zřejmě uvědomili, že se jim za to jejich voliči po zásluze náležitě odmění. Zvlášť když nyní lidé na vlastní oči vidí, jaká monstrózní stavba o zastavěné ploše 18 000 metrů čtverečních vyrůstá na místě, kde dříve oku lahodila magistrátem zbořená víceúčelová sportovní hala. A to v městě, které je známé mimořádně velkým počtem všemožných supermarketů.

Nelze podezírat lidi z magistrátu z neznalosti skutečného stavu věci, že by – jako jediní v městě – žili zrovna komunální politici v iluzi a nevěděli nic o pokročilém bourání stavby, kterou se nakonec odhodlali tak vehementně zachraňovat. Šlo jen o jakousi demonstraci pro voliče, protože od započaté demolice stavby, kolem níž vedou komunikace, jen tak odejít nejde.

Tkalcovna J. Munk a synové

Když už nic jiného, tak alespoň takové gesto. Někdo je může mít za kašpary, u jiného to může zabrat. Za pokus to stojí. V politice je možné všechno. A ta komunální začíná být někde špinavější než ta „velká“.

Ale pro nějaký efekt v blížících se volbách to je žalostně málo. Loni zbořená dominanta města, na jejímž místě u řeky roste nevzhledné obchodní centrum, gigantická proluka zející u nádraží po zbořené Landsbergerově přádelně bavlny také nevypadá dobře a k tomu navrch nepříjemnosti s trestním stíháním (mnoho lidí z magistrátu včetně primátora čelí před soudem obžalobám, zejména v souvislosti s veřejnými zakázkami). Takže do voleb to chce jít s něčím větším. Vzít to teď jinak. Radní jako moudří ochránci historických budov. Tak se zrodil nápad, aby byla ve městě zřízena další památková zóna.

Na veřejnost se – zřejmě nějakým nedopatřením – dostal návrh na průmyslovou městskou památkovou zónu ve Frýdku-Místku vypracovaný v květnu 2014 Národním památkovým ústavem v Ostravě. Někdo ho dal na facebookové stránky hnutí Naše město F-M, odkud pak ale rychle zmizel. Nicméně to stačilo, aby byl stažen a dále rozšiřován. Do památkové zóny je zahrnuta v měsíci květnu již z velké části zbořená Landsbergerova přádelna. Skutečnost zde opravdu nehraje žádnou roli. Magistrát, který si nejdříve nepřál přádelnu jako kulturní památku, povolil její demolici a pak si to – až se začalo bourat – rozmyslel, si zřejmě zřídí stavební firmu, přikoupí cihelnu, pískovnu, cementárnu, k tomu vlastní dopravu a znovu to postaví. Bude to maličkost. Alespoň v těch rozměrech, které bude průmyslová městská památková zóna mít. A to je 300 000 metrů čtverečních. Ne, není to chyba, skutečně jde o obří památkovou zónu, která svou plochou mnohokrát převyšuje Václavské náměstí v Praze.

Památková zóna má sloužit k uchování industriálních staveb textilních provozů z druhé poloviny 19. století. Jako kulturní památky v ní budou budovy tkalcoven, bělidel, úpraven, přádelen, skladů bavlny a nádraží. Způsob plošné ochrany památkové zóny ale do ní zahrne desítky dalších budov, s jejichž vlastníky dosud nikdo nic takového neprojednal.

Památková zóna chránící historické jádro u zámku kolem frýdeckého náměstí má 40 000 metrů čtverečních. Obdobná památková zóna kolem historického jádra Místku jen 20 000 metrů čtverečních. Není divu, že avizovaný záměr magistrátu zřídit průmyslovou městskou památkovou zónu o velikosti 30 hektarů vzbudil pozdvižení.

Zarážející je rovněž tajnůstkářství vedení města, které celou věc projednalo s památkáři potají, aniž by o ní informovalo veřejnost. To je zcela nestandardní postup, který nelze ničím omluvit. Taková věc přece vyžaduje veřejnou diskusi. Vše se ale odehrálo diskrétně v politických kuloárech a lidé ve městě se o tom dovídají náhodným únikem informací v okamžiku, kdy na ministerstvu už je podán návrh na plošnou ochranu textilních staveb vyhlášením památkové zóny.

Přádelna bavlny Bratři Neumannové

V tom prostoru se ale také žije, jsou tam pracovní místa, obchody i byty. Vše by zde podléhalo schvalování památkářů. Zřejmě by okamžitě klesly ceny nemovitostí, které by se ocitly uvnitř takto velkoryse (či spíš megalomansky) vymezené památkové zóny. Majitelé těch „normálních“ budov v památkové zóně by mohli mít problémy s výměnou oken, vyvěšováním cedulí, ale i se změnami vnitřních dispozic svých objektů. To jen jako příklad, co vše by mohlo nastat. A památkově chráněné textilní haly by se už třeba nedaly nijak využít, neboť jejich vnitřní úpravy, třeba podle požadavků konkrétních provozů, by nikdo nepovolil. Kdo by je pak ještě vůbec chtěl, když již dnes na mnohých dlouho visí oznámení, že jsou na prodej?

Těžko odhadnout, jak to může skončit, bude-li vyhlášena rozlehlá památková zóna. Je namístě bát se o ty masivní cihlové budovy tak, že se obklopí ochranným pásmem se spoustou jiných budov a v tom skleníku bude na vše dohlížet instituce? Byla by snad tragédie, kdyby se ochrana omezila na některé vybrané historické industriální stavby nebo jen na jejich cihlové fasády? Město by přece mělo sloužit v prvé řadě lidem, být místem pro život. Nikoli pro výrobu a uchovávání všech možných i nemožných posvátných relikvií ze staveb, které kdysi měly svůj účel a pak dosloužily. Také by se to při vší péči brzy mohlo stát kulisami pro válečné nebo katastrofické filmy. Doufejme, že rozum zde přece jen nakonec zvítězí.

Foto: autor