Každá válka je strašná. A proto můžeme být rádi, že ta druhá, světová, skončila už téměř před osmdesáti lety, kdy byl svět ještě normální.

Umí si někdo představit, jak by pobíhala tato válka, kdyby generace našich předků byla stejně uvědomělá, humanistická a probuzená jako je současná část společnosti?

Koncem července 1943 bombardovali spojenci Hamburk, jedno z nejvýznamnějších průmyslových center fašistického Německa. Tenhle útok byl nesrovnatelný s ničím, co se do té doby událo. Během týdne bylo na město svrženo 8000 tun bomb. Počet obětí je nepřesný, odhad je 40-50 tisíc lidí. Zcela vypáleno bylo 20 čtverečních kilometrů městských čtvrtí, a počet mrtvých v některých krytech se dal odhadovat pouze podle váhy zbylého popela zuhelnatělých těl.

Umí si někdo představit reakci na takový útok současnými aktivisty? Po prvních zprávách a šokujících fotografiích v novinách (které by zcela anonymně dodal pan Josef Goebbels) by první den tito aktivisti ustrnuli, šokováni hrůzou. Od druhého dne by se začaly objevovat v denním tisku články poukazující na to, že 90% obětí bylo nevinných civilistů. V radiovém vysílání by hovořilo několik expertů, kteří sice nikdy neseděli v bombardovacím letadle, ale měli by přesto jasný názor, jak by se to mělo dělat jinak a lépe.

Třetí den by se před letišti RAF začali shromažďovat demonstranti, požadující okamžité zastavení barbarských bombových útoků na civilní města. Německé ministerstvo propagandy by dodalo úděsné fotografie mrtvých dětí a nejuvědomělejší část společnosti by začala volat po míru. Všichni by se tvářili, že neví nic o Křišťálové noci, o vyvraždění Lidic a okupaci téměř celé Evropy. Po celém světě by se začaly shromažďovat balíčky s humanitární pomocí a nikoho by nezajímalo, že jejich velká část končí v chlebnících vojáků Wehrmachtu. Mladíci a holčiny v poslední módě by v Londýně začali plivat na piloty stíhaček, kteří v té době hájili jejich město před Luftwaffe.

Společnost národů, která proti vzniku 2. světové války neudělala téměř nic, by začala okamžitě volat po neodkladném příměří.

Můžeme jen odhadovat, co by se dělo dál. Winston Churchill by byl pravděpodobně nazván masovým vrahem a byl by volán k soudní odpovědnosti, všelidové demonstrace by požadovaly odzbrojení, Americké banky by odmítly podporovat zbrojní průmysl a pan Hitler? Pan Hitler by dál spokojeně okupoval téměř celou Evropu.

Naštěstí se to nestalo, protože naši předci nebyli tak vyspělí a uvědomělí, jako jsme my dnes. Oni věděli, že s agresorem, který vás nenávidí, se nevyjednává. Takže můžeme být rádi, že ta poslední velká, Evropská válka byla vybojována už před osmdesáti lety, ještě před tím, než se svět zbláznil.