Únor má špatný charakter. Kdyby místo osmadvaceti dnů měl jen jeden, vůbec by mi to nevadilo. Je těžké mít na něj pevný názor. Je vrtkavý, každý rok jiný, člověk neví, jak se má do něj ráno obléci, ničím si u něj nemůže být jistý, je jak rozmazlená fiflena. Někdy připomíná spíš březen či duben, probudí i včely a jindy leden.

Latinsky je únor februarius. Februs znamená očistný. Očista se prováděla ve starém Římě řemínky z kůže obětovaného kozla o Luperkáliích, tedy o předjarní slavnosti na počest fauna Luperka, ochránce stád před vlky. Tato slavnost byla spojená s magickým šleháním žen a dívek, z kterého se pak vyvinul náš velikonoční pomlázkový obyčej. Jak je vidět, nevyhraněnost února je patrná i z jeho latinského jména. Očista se provádí až o velikonocích, tedy na přelomu března a dubna.

České jméno únor se odvozuje od slova nořit, neboť v tomto měsíci se led noří, láme a puká. Někdy tomu tak skutečně je. Ale zase jenom tu a tam.

Nejpříjemnější na únoru by mohl být skřivánčí zpěv. Velká část únorových pranostik je právě o něm:

Když skřivánek v únoru zpívá, brzy se pod nosem slívá. V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá. Skřivánek-li v únoru zpívat počne, v dubnu jistě umlkne. Na Hromnice - skřivánek přes hranice. Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá..

Jenže skřivánci se ze severní Afriky a jižní Evropy podle chytrých knih k nám vracejí okolo 15. února. Ornitologové však ani s tímto tvrzením nesouhlasí: říkají, že skřivani nevrzají a že na Hromnice, t.j. 2.2. nezpívá či samičky nevábí skřivan, ale u nás přezimující chocholouš, který patří mezi skřivanovité, a je tedy skřivanovi velmi podobný. I tato lidová moudrost tedy nejspíš neplatí.

Nejspolehlivějším věštcem jara je však podle myslivců zajíc. Pranostika říká: po Hromnicích musí zaječice vrhnout, i kdyby měli zajíčkové zmrznout.

Potom má podle kalendáře svátek Ljuba, ale 16. února bylo původně Juliány a říkalo se: O svaté Juliáně schovej sáně.

A o týden později máme svatého Matěja - léta naděja. Jaký mráz bude večer na svatého Matěje, takový bude za 40 dní. To si můžeme každoročně ověřit.

Čím víc jsem si toho o únoru načetl, tím víc musím trvat na své první větě, že únor má špatný charakter. Potvrdil mi to i Karel Čapek, napsal, že je to „záprtek mezi měsíci, nedonošený, přestupný a vůbec nesolidní měsíc.“ Dokonce navrhl, aby se v přestupných rocích únoru nepřidával jeden den. Chtěl, aby místo toho měl květem 32 dnů. Tenhle nápad není špatný, ale dovedu si představit, že by taky neprošel: lyžaři by si přáli, aby 32 dnů měl březen, zahrádkáři by přidali den dubnu a školáci zase červenci nebo srpnu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus