20.9.2021 | Svátek má Oleg


FEJETON: S Izraelci v Praze

12.5.2009

Snad každý druhý Izraelec, se kterým se setkám, mi nadšeně vypráví o Praze. Jako třeba včera náš zubař. Coby milovník hudby si tam opravdu přišel na své. Jiní oceňují zachovalou židovskou čtvrť a jiní zase levné nákupy. Praha je pro Izraelce oblíbeným výletním cílem. Izraelské noviny nabízejí levné zájezdy na tři nebo čtyři dny, přes víkend či přes týden, v hotelu levném nebo luxusním, jak si jen panstvo ráčí přát.

Proč to tedy také nezkusit. V dotyčné cestovní kanceláři si ovšem dělají starosti, že mě do Čech nepustí, protože nemám izraelský průkaz, nýbrž pas. Že se jedná o český pas, na ně nedělá velký dojem a musím podepsat, že to beru na vlastní odpovědnost. Jeden Řek si prý také koupil zájezd do Prahy a nakonec ho tam nepustili…

Vyrážíme. Téhož rána startují do Prahy ještě tři další letadla nabitá Izraelci, jak jsme s manželem zjistili díky sdělení, ze čekáme ve špatné frontě. Naše levná letenka nás opravňuje k letu malým modrým Boeingem. Vypadá roztomile, ale cítím se v něm trochu nejistě. Abych řekla pravdu, vynervována neustálým nebezpečím atentátů jsem si téměř jistá, že se zřítíme.

K ničemu takovému nedošlo a už nás vítá deštivá umžouraná Praha. Ale to nevadí. Je to Praha. Jenom je mi pořád strašná zima. Všude se choulím u topení a nakonec si koupím kabát až na paty. Během zkoušky v kabince zaslechnu od “sousedů” větu, která zní tak důvěrně známě: “Lo, ze lo!” – což hebrejsky znamená: “Ne, to ne!” A takhle to vlastně jde po celou dobu pobytu v Praze.

Levný hotel, který jsme si vybrali, se zjevně ještě neprobudil ze socialistického omámení. Kartičky k vyplnění zcela jistě pocházejí z období totality. Kromě všeho možného se také vyptávají na účel návštěvy. Pokoj, který nám jako manželům přidělili, ovšem postrádá druhé lůžko. Po stížnosti na recepci mě rázná recepční odkomanduje zpátky na pokoj. A já, pohybující se již 15 let ve svobodné demokratické společnosti, poslušně odkráčím. Zřejmě jsem se ještě neprobudila ze socialistického omámení (srovnej Slovník spisovné češtiny: omámení – dočasné zbavení smyslů). Nezbývá mi než poprosit svého “zápaďáckého” manžela, aby se naší záležitosti ujal. On promluví pár slov německy a za chvíli jsme přemístěni, a dokonce mi na žádost přinesou ještě jednu deku.

Že je snídaně ve srovnání s izraelskou snídaní v hotelu o hodně, ale o hodně skromnější (chybí jakákoli zelenina, ryby, saláty, různé druhy sýrů a vajíčka na všechny způsoby), mě zas až tak nepřekvapuje. Je to otázka kultury a také jsme si vybrali nejlevnější hotel. Ale vývěska na poloprázdném stole: sklenička džusu 90 Kč, vajíčko na tvrdo 10 Kč, míchaná vajíčka 30 Kč mě opravdu překvapila. Nemohli by zdražit celý zájezd o dolar a nabídnout svým hostům vajíčko? Ještě jsem se nezbavila nepříjemného pocitu a už vidím, jak číšník chytá zahraničního hosta, který postrádal ubrousek a chtěl si právě jeden vzít z prostřeného stolu. “Hele, támhle máš ubrousky!” vyštěkne na Španěla plynnou češtinou. Doma je doma!

Náš krátký pobyt se chýlí ke konci. Prošli jsme se od Václaváku přes Staroměstské náměstí a Karlův most až na Hrad a cestou se zastavili na svařené víno. Miluji Prahu! Díky nevlídnému počasí jsme se ani nemuseli protlačovat davem turistů. Dorážíme na letiště a připojujeme se ke skupině hlasitě pokřikujících Izraelců, což není vůbec nic nezvyklého. Jako doma. Ale jednu, myslím českou, paní to pobouří a houkne na ně: “Shut up!”

Brzy se dozvídáme důvod vzrušení. Jména těchto cestujících Izraelců ani naše jména z jakéhosi podivného důvodu nejsou na listině námi zvolené letecké společnosti. Slušně vychovaná Češka a spořádaný Němec se samozřejmě nezačnou hlasitě rozčilovat. Ale co když měl manžel pravdu, že tyto levné lety jsou “Never-come-back Airlines”? Co bude s našimi ubohými dětmi, když se maminka s tatínkem nevrátí?

Měli jsme štěstí a nakonec skutečně sedíme v letadle. Ne jako kamarádka mojí kamarádky z Jeruzaléma, jejíž zpáteční let se prostě nekonal. Izraelci se snaží nacpat své veliké nákupní tašky do zavazadlového prostoru. Není divu, v Izraeli je všechno hodně drahé. Jedna paní podotýká po izraelském způsobu na celé letadlo: “Kdyby nás neměli, kdo by u nich vlastně nakupoval?”








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.