Od příštího týdne se má údajně začít oteplovat: To je dobrá zpráva, protože se přestaneme dívat na zem, začneme zvedat hlavy a vyhlížet nejen sluníčko, ale zahlédneme i domovní znamení U zlatého slunce. Jen v Praze se jich zachovalo podle Lydie Petráňové dvě stě a k tomu asi čtyřicet torz. Připomeňme: U zlatého ořechu, U maňasa či U osla v kolíbce, kteréžto jméno dal prý domu nějaký šprýmovní bradýř.

Domovní znamení jsou tajemné symboly, jejichž původ sahá u nás, stejně jako v Londýně, Paříži, v Norimberku či Krakově, až do XIV. století, kdy znameními byly označovány nejprve právovarečné domy a pak ty na tržištích, náměstích a hlavních ulicích. Nejstarší dochované znamení pochází z Dolního Egypta již ze III. století před naším letopočtem. Je na něm oltář, posvátný býk a nápis, který hlásá: v domě bydlí vykladač snů. Jde tedy spíše o znak řemeslného bratrstva či cechu. Tak tomu ale vždy být nemusí, protože tehdejší lidé používali jiné symboly, uctívali jiné hodnoty a my se o smyslu znamení můžeme jen dohadovat.

Domovní znamení, dříve než se začala používat čísla domů a ještě později názvy ulic, byla vždy úzce spjata s domem: dávala mu jméno a hlavně napomáhala orientaci ve městě. Domovní znamení jsou spjata se vznikem prvních okázalejších městských rezidencí. Majitelé chtěli napodobovat šlechtické erby a vyjadřovali svou totožnost individuálním znamením, která vytvářeli od dob Karla IV. štítaři. V předměstských chudších čtvrtích se domům říkalo podle stvebních detailů: dům u červených dveří, nebo u tří schodů. Barevnost ale prý nemusela být vždy výsledkem náhody: Žlutou barvou v XV. století kat značil domy zločinců.

Symboly na domovních štítech, tzv. merky, měly o domě vypovídat, reprezentovat ho a i chránit. Často také znamení dávalo vlastníkovi jméno: konšel Pštros byl správně Havel od Pštrosa, neboť jeho dům nesl toto znamení či Jiří Osel bydlel v domě U oslů. Historii některých znamení lze dohledat v archivech: Šimon Múdrý zvaný Medvídek, byl majitel domu U černého medvěda v Železné ulici. Pak si koupil dům na Perštýně a dal mu znamení se dvěma černými medvídky a to tam je dodnes. Babička mi vyprávěla, že její mamince říkali Gottlieba Zlatá, ač se jmenovala úplně jinak, protože její manžel byl zlatník a měl na domě svatého Eligia, patrona zlatníků a zlatý kalich.

Podle básníka Vítězslava Nezvala: "Celá poezie skončí třemi neužitečnými slovy; budou zázračná jako pražská domovní znamení."

Takže jaro se blíží, hlavy vzhůru k tajemstvím znamení a pak můžeme spekulovat, proč na žádném domě v Evropě nenajdete čmeláka, včelku, chrousta či kobylku.