6.10.2022 | Svátek má Hanuš


BÁSNÍK: Těžkým vínem chutnají rty domoviny

11.8.2022

Úryvek z básně Návrat je jakousi reminiscencí autorových melancholických a reflexivních pocitů, které po několikerém putování Evropou vyzněly v jeho lyrické tvorbě při návratech do rodných Beskyd. Domovská obec je mu jistotou ve složitém světě. Citové vazby k rodnému kraji (Štrambersko) umocněné pocity bezmocnosti v době válečných vřav vyjadřuje na jaře 1941 vydáním sbírky „Píseň pod Beskydami“.

V hladině zrcadla domov jsem viděl,

tátovy vrásky maminčin slyšel hlas,

oranisko nakrojené jarem jsem viděl,

přemožen písní polí k zemi vracel jsem se zas.

Zdeněk Bár (1904-1980) měl skvělé dětství. Tatínek byl v jeho rodném Štramberku učitelem a později ředitelem školy, strýc Emil také učil. Učitelství se v tomto městě těšilo značné úctě. Již koncem 16. století byla v obci zřejmě českobratrská škola. Tatínkova o rok mladší sestra Marie se na konci dubna 1895 provdala za místního obvodního lékaře Adolfa Hrstku, který působil ve Štramberku od 1. listopadu 1893. Takže Zdeněk Bár byl svědkem mnoha pozoruhodných aktivit, které jeho strýc Hrstka, od roku 1897 městský radní a v letech 1907-1911 starosta Štramberka organizoval.

Jako dvouleté dítě byl svědkem pestrého alegorického průvodu, ve kterém kráčeli v dobovém oblečení i jeho tatínek a strýc Emil. Historickou slavnost uváděl jako první Mikuláš Dačický z Hesova, kterého v dobovém oblečení představoval stavitel Eduard Burián, otec skvělého malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana (1905-1981). O dva roky později organizoval Adolf Hrstka „návštěvu“ Rudolfa II. ve Štramberku. Pravděpodobně (byť tříletý) mohl spatřit budoucího poslance říšské rady profesora T. G. Masaryka, který se na jaře 1907 v rámci volební kampaně zastavil na pár dní ve Štramberku a bydlel u tatínkova kolegy, učitele Aloise Dreslera v domě č. p. 38 na štramberském náměstí.

bar

Každopádně se Zdeněk Bár až do své maturity na příborském gymnáziu (1923) v rodném městě nenudil. Adolf Hrstka byl u založení místní pobočky Klubu českých turistů (1895), kteří například v roce 1904 zastřešili Štramberskou trúbu a udělali z ní rozhlednu, byl u toho, když se stavěla nová škola (1910). Aktivní byli i místní Sokolové (1899), ochotníci, členové DTJ (1908), vznikalo muzeum a Národní sad na Kotouči (1922). Mezi Bárovy vrstevníky patřil již zmíněný Zdeněk Burian, budoucí přední bohemista a dialektolog Adolf Kellner (1904-1953), učitel a sběratel l idových písní Vincenc Socha (1903-1970), o pět let mladší Bohuslav Juroška (1909-1988), kněz, odbojář a místní historik. Také pak o něco málo starší učitel a správce místního muzea Cyril Hykel (1896-1976) a propagátor města a učitel František Kutáč (1895-1979).

Zdeněk Bár již v posledním roce studia na filozofické fakultě UK v Praze (čeština, francouzština, němčina) učitelské tradice rodu nezapřel – externě vyučoval na reformním reálném gymnáziu v Praze. Současně píše básně i prózu, cestuje, do roku 1946 pracuje jako středoškolský profesor na gymnáziích v Hlučíně a v Ostravě.

V letech 1946-1949 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu, známém to francouzském univerzitním městě. Avšak v tu dobu se nejen nad Štramberkem začalo stmívat. Po návratu z „kapitalistické ciziny“ byl v roce 1949 odsouzen na 15 let vězení pro „velezradu“. Po osmi letech byl propuštěn a v roce 1967 rehabilitován. Posléze psal, publikoval a stále lnul k rodnému městu i kraji. Psal i o něm. Neměl to jednoduché. Přesto zůstal do konce života optimistou. I když věděl dobře, že těžkým vínem chutnají rty domoviny *

ykel (1896-1976)H

*Zdeněk Bár, Sen pro tvou zemi ze sbírky „Píseň pod Beskydami“ * Nakladatelství Josefa Lukasíka v Moravské Ostravě 1941* Obálka a frontispic akademický malíř Antonín Strnadel