Zaměstnavatelské organizace spolu s odbory během několika minulých týdnů sympaticky rozvířily debaty o tom, čím a jak vrátit českou ekonomiku k prosperitě. Nejprve formulovaly návrh hospodářské politiky dříve než vláda, minulý týden uspořádaly konferenci, na kterou pozvaly předsedu vlády Petra Fialu, a tím jej donutily k jakés takés odpovědi.

Ze všech veřejných výstupů, podnikatelských i těch vládních, se ale vytratilo jedno klíčové slůvko. Tedy, jsou to slůvka dvě, ale vyslovují se bez mezery. Označují vedoucí ideologii Evropské unie, která určuje základní ekonomické směry a politiky členských států, kromě jednoho – Polska. Green Deal.

Ani zaměstnavatelské a podnikatelské svazy v popředí s upovídaným, ale bystrým prezidentem Hospodářské komory Zdeňkem Zajíčkem, ani odbory a už vůbec vládní představitelé za celou debatu nevypustili Zelený úděl z úst.

Součástí této politiky je realizační soubor opatření Fit for 55 s tvrdošíjným nákupem emisních povolenek, nově i pro domácnosti (vytápění) a veškerou dopravu. Zboží ze zemí mimo EU, které nebude vyhovovat klimatickým cílům a jejich dodavatelé neprojdou hodnocením ekologické, sociální a řídící udržitelnosti (ESG), bude zatíženo vyrovnávacím clem. Už jen toto opatření mezi mnoha jinými hrozí obrovským zatížením výrobních nákladů a cen zboží, snížením kupní síly obyvatel a propadem jejich životní úrovně.

Jedním ze slibných návrhů perspektivního tuzemského průmyslu ze strany podnikatelů je výroba akumulátorů pro elektroauta. Máme lithium, budeme vyrábět baterie. Ale komu je prodáme? Přežije český a evropský automobilový průmysl? Na elektrodopravu zatím spíše chřadne. Volkswagen si přivydělává leasingem bicyklů.

V návrzích strategického rozvoje se dočteme o nutnosti energetické politiky s cílem zajistit spolehlivé dodávky levné elektřiny. Prakticky to vypadá, že máme dostatek uhlí, tak elektřinu budeme dovážet. (Kampak na nás s Poláky.)

Ústupové cesty z Green Deal se uzavírají. Je sice pěkné, že ministr dopravy Martin Kupka na automobilovém veletrhu IAA Mobility v Mnichově podpořil technologickou neutralitu. „Syntetická paliva mohou vdechnout druhý život spalovacím motorům,“ prohlásil ministr. Ale je to ještě reálné? Do elektromobility už natekly miliardy eur a další miliardy jsou schváleny a připraveny. Vrátíme-li se k energetice, veškerou podporu mají větrné a solární elektrárny. Už ne jaderné a na vyspravení vodních přehrad nám EU nepřispěje ani floka, protože je tam moc betonu. Existuje nějaká možnost, jak tyto rozvrhy, plány a rozpočty změnit?

Green Deal je politická veličina a je proto nutné ji politicky uchopit. Což se děje. Ve Francii letos na jaře k umírněnosti nabádal prezident Emmanuel Macron. K umírněnosti nenabádal v tomto případě svůj lid, ale zdivočelou Evropskou komisi. V Nizozemsku na venkově vznikla a zvítězila strana zemědělců, odmítající zelenou politiku namířenou proti jejich hovězímu dobytku. Už i na německém semaforu naskakuje zelená jen váhavě. Revolta ve všech těchto případech vybublala „odspodu“, od občanů, kterých se začaly dotýkat konkrétní greendealové kroky.

U nás je k revoltě vždycky dost daleko. A rozhodovací sféra Zelený úděl jen štítivě obchází. Jako chrchel na chodníku. Od vlády by se to čekalo. Ale stejně tak se dá čekat, že Green Deal někdo politicky uchopí. Možná i někdo docela nový.

Takže zpět k té prosperitě: energetika, baterie, dopravní infrastruktura, školství, výzkum a vývoj, imigrace, stavební řízení a… Kde že jsme to přestali? Jo, že to možná taky samo oprší.