Stát špatně hospodaří i ve vesmírném vakuu. Měli bychom proto uvítat start první kosmické lodi vyslané do vesmíru soukromou firmou.

Kosmický výzkum skrývá v budoucnosti ještě nejedno "poprvé", ovšem už to nebudou tak kolumbovská "poprvé", jak byl Gagarinův oblet Země a přistání Armstronga a Aldrina na Měsíci. Jedno takové méně senzační "poprvé" jsme zažili 8. října, kdy z mysu Canaveral na Floridě odstartovala kosmická loď Dragon americké soukromé společnosti SpaceX. Na palubě měla 450 kilogramů nákladu pro orbitální kosmickou stanici ISS a tím zahájila sérii zásobovacích letů, kterých je do roku 2015 naplánováno celkem dvanáct.

O prvním letu ještě psaly noviny, ty další se už do zpravodajství nedostanou. Přesto jde o přelom v kosmickém podnikání.

Publicisté rádi spekulují, jak by vypadal kosmický výzkum, kdyby nebylo světové války a následné války studené. První pokusy s raketovou technikou sahají hluboko do předválečné éry, ale až válka objevila smrtící využití raketového pohonu. V padesátých letech se začalo ve Spojených státech a Sovětském svazu pracovat na vývoji raket schopných dopravit náklad na oběžnou dráhu. Oficiálně to měl být podnik mírový a ostatně i první Sputnik byl prezentován jako jeden z experimentů mezinárodní akce, která proběhla od 1. července 1957 do 31. prosince 1958. Měla název Mezinárodní geofyzikální rok a spolupracovaly na ní obě soupeřící velmoci - v atmosféře politické oblevy Chruščovovy éry. Ta ovšem brzy zamrzla a po celou dobu dalšího vývoje studené války bylo kosmické podnikání v rukou státu, s rozhodujícím vlivem ozbrojených sil.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let studená válka skončila a kosmický výzkum ztratil svůj hlavní hnací motor. Obě mocnosti pocítily, že polevila hrozba z druhé strany a od dalších kosmických závodů ustoupily. Kosmický výzkum přestal sloužit jako bezedná jáma, do které se házely miliardy bez ohledu na přímé praktické využití. V průběhu našeho století se definitivně změnil pohled na celou věc: aby měla smysl, musí sloužit, musí nést evidentní užitek.

Tam, kde jde o užitek, je prostor pro soukromé podnikání, to je v obecných rysech podstata celé té změny.

Zatím nejúspěšnější je v tomto směru americká firma SpaceX, plným názvem Space Exploration Technologies Corporation. Založil ji před deseti lety tehdy jednatřicetiletý podnikatel jihoafrického původu Elon Musk. Je to jeden z vizionářů tohoto světa. Byl u vzniku internetového platebního systému PayPal, podílí se na vývoji elektrického automobilu Tesla Roadster a je prezidentem společnosti SolarCity, která se zabývá alternativními energetickými zdroji. Vložil do ní ze svých soukromých zdrojů sto milionů dolarů. V současnosti se její kapitál odhaduje na miliardu dolarů a není pochyb o dalším růstu. SpaceX už nasmlouvoval čtyři desítky komerčních letů na oběžnou dráhu, takže o financování nemá starost.

Podstatná je smlouva s americkou NASA, která byla uzavřena na základě vítězství v soutěži pro program COST (Commercial Orbital Transportation Services) v roce 2006. NASA potřebovala vyplnit přestávku, která nastala poté, co skončila se svým raketoplánem a potrvá do doby, než bude hotova kosmická loď Orion, která má sloužit k letům na zemskou oběžnou dráhu a v kombinaci s lunárním modulem i k letu na Měsíc, s nímž se počítá v příštím desetiletí. Vzhledem k tomu, že kolem Orionu je mnoho nejasností, dá se čekat, že SpaceX bude pokračovat ve svých službách déle, než se původně předpokládalo.

Je to tedy zajímavý vývoj, jak ho sledujeme v průběhu padesáti let. Původní kosmické úspěchy Sovětského svazu byly interpretovány jako důkaz převahy státního podnikání, centrálně řízeného a plánovaného. Koncem padesátých let se zdálo, že jenom takové společenské uspořádání dokáže zorganizovat a koordinovat tak grandiózní podnik, jako je kosmický let. Další vývoj však tuto iluzi rozbil. Stát založený na svobodném podnikání dokázal skrze svoji agenturu zorganizovat úsilí soukromých společností a realizovat projekty tak složité a technicky vyspělé, že s nimi byrokraticky strnulý socialistický systém nedokázal držet krok.

Nicméně i americké kosmické úsilí uvázlo na písku. Pilotované lety na Měsíc byly odtroubeny a ani éra raketoplánů není slavná. Padá na ni stín dvou tragédií a nesplnila se očekávání ani technická, ani ekonomická. Lety raketoplánu nepřinesly ani více bezpečí, ani úspory a vydržely tak dlouho jenom proto, že nebylo jiné řešení, leda spolupráce v někdejším konkurentem, totiž s Ruskem.

Úspěšné lety podniknuté SpaceX tedy znamenají úsvit nové éry. Společnost vyvinula svůj vlastní nosič, raketu Falcon. Kosmická loď Dragon vychází z dosavadních zkušeností, má tedy koncept návratové kabiny s vnitřním prostorem deseti kubických metrů. Je schopná dopravit přes tři tuny nákladu a počítá se i s pilotovanou verzí. Podobně jako dosavadní kosmická tělesa, u kterých se počítá s návratem na Zemi, je vybavena tepelným štítem. Ten je dimenzován tak, že bude sloužit i při návratu z misí k Měsíci a Marsu.

Tak daleko totiž vyhlíží SpaceX. Stávající Dragon je určen k bezpilotní kyvadlové dopravě na orbitální stanici a zpět. Varianta Dragon Rider počítá až se sedmičlennou posádkou a Red Dragon by měl dopravit až tunu nákladu na Mars. Tento meziplanetární let by se měl konat v roce 2018.

Stát má samozřejmě i v tomto podnikání velký podíl. Významným kontrahentem je přece NASA, tedy státní agentura, utrácející veřejné peníze. Nejde tedy o čistě soukromé podnikání. Nicméně i s ním SpaceX počítá. Chystaná kosmická loď DragonLab má sloužit jako laboratoř s nosností šesti tun na oběžnou dráhu a zpětnou dopravou tří tun. Už v roce 2014 se má stát soukromou experimentální a výrobní jednotkou.

Zatím tedy není v blízkém vesmíru tlačenice soukromníků. I ten nejúspěšnější je pevně přisát ke státnímu peněžnímu prsu. To se ovšem může rychle změnit, jakmile budou vyvinuty technologie nesoucí profit a které budou provozovatelné jen v hlubokém vakuu a ve stavu beztíže. Pak začne být v mrtvém tichu opravdu živo.

LN, 26.10.2012