Když dostal svého času francouzský generál Pelé nabídku francouzské vlády, aby šel na nějakou dobu zastávat funkci náčelníka generálního štábu nově formované armády československé, nechal si přinést mapu nově se formujícího státu. Spolu s Podkarpatskou Rusí to byla úžasná nudle. A pan generál tehdy prohlásil, že Československo nepotřebuje ani tak armádu, jako dobrého ministra zahraničí. Narážel na to, že nový stát má hodně sousedů. Inu, dalších dvacet let stál u kormidla zahraničních věcí Edvard Beneš a nezměnilo se od roku 1920 vůbec nic. Špatné vztahy s Rakouskem, ještě horší s Německem a s Polskem, o Maďarsku ani nemluvě. Inu nějak jsme to překousli, mnohde za cenu bolestných ztrát.

Dnes máme vztahy se sousedy skvělé, dá-li se to tak říci. Máme ovšem jiný problém – vysoké zadlužení státu. A vláda se potácí, jak jsme říkali kdysi na Ostravsku, jako „moucha v laterně“. A přitom by stačilo udělat to, co lze formálně považovat za hraběcí rady, ale šetřit. Sem tam si něco odepřít a nehledat úspory v omezení DPH, důchodů, daní apod. Je totiž kde ušetřit, ale to budou dnešní politici neradi slyšet. A přesto doporučují hospodyňkám-nakupovat střízlivě a řešením není kupovat potraviny v Polsku. Jsou lidé, kteří nemají na ten vlak, natož na auto. A přitom je to zcela jednoduché.

Musíme mít tolik krajů? Nedaly by se dva třeba zrušit spojením s kraji sousedními? Nemohli bychom zrušit Senát? Omezit počet poslanců Sněmovny? Všichni vám řeknou, že to nejde. A najdou spoustu argumentů, proč to nejde. Ale když nám maminka dávala k večeři vuřty, tatínek dostal o jednoho víc, nikoho z nás dalších členů rodiny nenapadlo protestovat. A leckdy ani ty vuřty nebyly a také jsme se nezbláznili. Ono je třeba se také poučit v minulosti a třeba zavést zemské zřízení. V Praze nechat jen silová ministerstva a ostatní by se řešilo na hejtmanstvích. To by bylo úspor.

Často si vzpomenu na okřídlený výrok feldkuráta Katze ze Švejka. „To se nám to hoduje, když nám lidé půjčujou“. A co až přestanou půjčovat? Zavedeme žebračenky?