Odejít od uhlí je správný záměr. Jen je potřeba brát v úvahu daleko víc souvislostí, než se běžně prezentuje. Proto se poslanec Jan Zahradník staví skepticky k záměru odevzdat doporučení uhelné komise již v září.
Jihočeský poslanec za ODS Jan Zahradník zasedá v Uhelné komisi jako zvolený zástupce sněmovního Výboru pro životní prostředí. Podle něj plány na „uhlíkovou neutralitu“ zasáhnou prakticky do všech oblastí života. Zatím však nejsou kvalitní odhady toho, jak se to projeví.

Jak jste vlastně po pár měsících spokojený s prací Uhelné komise?

Jednání komise probíhají v pracovním, nikoli ideologickém duchu, což je dáno jejím složením. Funguji v Pracovní skupině I., která má na starosti právě hledání cesty, kterou se má Česko dál ubírat. Od ministerstev dostáváme velmi dobré podklady.

Uhelná komise má podle má podle ministra obchodu a průmyslu Karla Havlíčka předložit svá doporučení v září letošního roku. Je to reálný termín?

Reálný termín… Takhle, já dost pochybuji, že bychom dali dobře podložená doporučení v listopadu letošního roku, jak se předpokládalo. Tím spíš se obávám, že doporučení vydaná v září nebudou zpracovaná na základě všech informací, které bychom měli pro jejich odpovědnou přípravu mít.

Proč si to myslíte?

Aby Komise mohla odpovědně navrhnout, kdy republika skončí s uhlím, měla by také vědět, čím jej odpovědně komplexně a bezpečně nahradíme. A to zatím nikde nevidím.

Už když jsem začínal jako učitel fyziky, uvažovalo se přitom o jaderné fúzi s tím, že za 50 let by mohla být nasazená v praxi. Z těch padesáti let už jich uplynulo 48 a s jadernou fúzí se vůbec nikam nepokročilo. Všechnu energii vyrábíme otáčením nějaké turbíny. Jediné, co se za tu dobu objevilo opravdu nového, myslím nový princip, je fotovoltaika.

Na tu environmentalisté hodně sází.

Ano. Jenže je otázka, zda je fotovoltaika dostatečný zdroj. Podle mě není, protože s ní jsou problémy i v zemích, kde mají slunečního svitu opravdu dost.

Ale konec uhlí je zřejmě v EU neodvratný…

Konec uhlí je očekávatelný krok ve vývoji lidstva. Je to bezesporu bohulibý cíl. Ale dokud nemáme odpovídající provozně stabilní náhradu, tedy energeticky bezpečnou, tak to nejde. Budu proto žádat, abychom za uzavírané uhelné zdroje měli odpovídající náhradu.

Jak se stavíte k Evropskou unií protežované roli solární a větrné energie?

Fotovoltaika je do budoucna nadějná, vítr má možnosti menší. A navíc proti němu roste odpor veřejnosti. I v donedávna „větru zaslíbeném“ Německu. Dám vám příklad, jaké jsou možnosti těchto elektráren.

Temelín vyrobí za rok zhruba 14 terawatt hodin elektřiny. Aby stejné množství elektřiny pocházelo z větrných elektráren, muselo by se jich postavit 3900! A aby stejné množství elektřiny dodala fotovoltaika, tak by její panely zabraly 28 000 hektarů, tedy 280 kilometrů čtverečních! Mimochodem, stavba těch 3900 větrníků by spotřebovala 15krát víc betonu a 50krát víc oceli, než bylo potřeba na celý Temelín. To by bylo emisí CO2 při výrobě potřebného cementu a oceli! Čili při obrovské produkci CO2 by se vytvořilo něco, co je zcela nespolehlivé, protože závislé na počasí…

Jak hodnotíte záměry vlády v energetické oblasti?

Interpeloval jsem kvůli energetice premiéra, ale jeho odpověď mě naprosto neuspokojila. Dal jsem to najevo písemně, takže se to bude celé probírat na plénu sněmovny. Jsem zvědav, co se dozvíme.

Vraťme se k Uhelné komisi. Ta má přeci určit konec uhlí?

Ano, je to tak, že úkolem komise je skoncovat s uhlím. Já si ale myslím, že takhle to nejde brát. Právě proto, že nemáme odpovídající náhrady za uhelné zdroje. Tou hlavní má být jádro, ale to bude ještě trvat dlouho. Podle mě je v té souvislosti přímo fatální chyba, že se zrušil tendr na dostavbu Temelína. Ztratilo se tím tempo i know-how. A čas.

Od té doby navíc „zezelenala“ Evropská komise i Evropský parlament, přidejme vývoj v Německu, současnou rakouskou koalici a je jasné, že našemu jádru tahle sestava bude dělat problémy. A pokud by to dopadlo tak, že nakonec nové jádro mít nebudeme? Ta možnost vůbec není malá. Žádný realistický plán B přitom zatím nemáme!

Pro to všechno je nebezpečné překotně upouštět uhlí. Vždyť na dostatku elektřiny je moderní společnost už úplně závislá.

Jaký je tedy váš osobní postoj k celé problematice?

Pozor, můj osobní postoj není postojem Výboru pro životní prostředí, který v Komisi reprezentuji! Ostatně v Pracovní skupině II. je z našeho výboru jeho předsedkyně Dana Balcarová a ve třetí skupině je kolegyně Eva Fialová.

Ale můj osobní postoj je zřejmý – uhlí zavírejme rozvážně, tak jak se nám bude dařit jej nahrazovat. Když nebude čím nahradit, nemůžeme zavírat. Jinak ale odstavení uhlí je správný cíl, o tom nemusíme diskutovat.

Velké kontroverze vyvolává dotování obnovitelných zdrojů. Jak se k dotacím stavíte vy?

Nejsem rozhodně pro dotování fotovoltaiky způsobem, jakým se to udělalo u nás. Mělo by ale smysl dotovat fotovoltaiku tak, jak se o tom mluvilo na počátku. Tedy jako součást „komplexního řešení“, které by bylo na střechách domů. To by zahrnovalo samotné panely, úložiště, měniče, řídicí systém, to je dobrá myšlenka. I když je okolo toho spousta nedořešených věcí týkajících se recyklace, tohle mi dává smysl.

Nicméně i pro tyhle lidi by byl potřeba nějaký velký záložní zdroj, který jim dodá elektřinu, když nebude svítit slunce. Že se to může stát, se přesvědčili v roce 2017 v Německu, kde byly ve velkém zasněžené solární panely, a situaci zachraňoval ruský plyn. (V americké Minnesotě si stejnou situaci vyzkoušeli v lednu 2019, web iUhli o tom informoval zde - pozn. red.)

Máte představu, jak se rozvíjí fotovoltaika na střechách?

Zatím je osazených nějakých 25 tisíc střech.

To nevypadá jako špatné číslo.

To nevypadá. Ale na jeden gigawatt výkonu bychom jich potřebovali mít osazených 300 tisíc.

Ještě jsme nemluvili o zvyšování účinnosti. To sice s prací Uhelné komise nesouvisí, ale nabízí se to jako jedno z dílčích řešení. Unie s vyšší účinností také počítá.

Samozřejmě, zvyšování účinnosti se jako příspěvek ke snižování spotřeby elektřiny nabízí. Jenže zatím se vždycky potvrdila platnost Jevonsova paradoxu. Zjednodušeně jde o to, že když zvýšíte účinnost, klesne cena a zvedne se spotřeba. Tím pádem vyšší účinnost elektrických strojů nepřinese snížení spotřeby, protože jich budeme mít víc, nebo je budeme používat víc. Takže na blahodárné účinky zvyšování účinnosti nejde, bohužel, spoléhat.

Ona vůbec rychlá přeměna energetiky, jak si ji představuje EU, má zřejmě hodně neznámých.

Samozřejmě. Třeba to základní – kolik to bude stát? Jen deset let německé Energiewende přišlo na 200 miliard eur (cca 5 bilionů korun, pozn. red.) a jaký je zatím výsledek? Dalších 40 miliard eur (cca bilion korun, pozn. red.) tam dají do uhelných regionů, další miliardy bude stát posílení vedení sever-jih (52 miliard eur podle provozovatelů soustav, pozn. red.) a to pořád ještě ani zdaleka není celé Německo na obnovitelných zdrojích. A kolik to bude stát v celé EU?

K tomu problematika vytápění, to zůstává dost stranou pozornosti. Nebo co třeba udělá s potřebou elektřiny, kdyby se ocel začala vyrábět v nějakých elektrických pecích místo koksových? Co udělá se spotřebou elektromobilita, kterou Unie prosazuje vší mocí? To všechno jsou věci, na které je potřeba najít funkční odpovědi. To bychom v případě naší Uhelné komise měli stihnout do září? Proto jsem k zářijovému termínu pana ministra skeptický.

Evropská unie i Spojené státy jsou zjevně rozdělené na dva tábory. Jedni tvrdí, že za oteplování podnebí může člověk, druzí říkají, že se otepluje více méně periodicky. Ke které skupině se řadíte vy?

K nějaké změně dochází, to se zdá jasné. Ale nevěřím, že člověk je toho jediným původcem.

Co z toho pro vás vyplývá?

Že je správné se omezovat a chovat na Zemi pokorně. Což mi připomíná, že je otázkou zda hlasatelé zelené budoucnosti jsou ochotni se k tomu šetření připojit. Zatím to tak úplně nevypadá.

Převzato z webu iUhli.cz