Podnikavost z Česka nevymizela, chybí jen vůle a vize. A trochu více optimismu a hrdosti by rovněž vůbec neškodilo. Vždyť našinci nezřídka dosahují úspěchů, které jim může závidět i okolní svět.

Je-li nějaké období v roce ideálním k praktické konfrontaci mezi virtuální realitou ukazující naši zemi jako stát podvodníků, zlodějů a lenochů a realitou skutečnou, v níž není těžké potkat pracovité a zajímavé lidi, pak je to období dovolených a zejména prázdnin. I proto, že se lidé z našich měst naučili jezdit na venkov, do klidu naší přírody nebo za jedinečnými kulturními památkami. Zajímavých míst jsou tisíce a často jde o lokality, k nimž neexistuje obdoba na celém světě.

To samé ale platí pro celou řadu lidí žijících a především úspěšně podnikajících v místech, kde by to jen málokdo čekal. V místech mimo dosah státních institucí, s absencí osob s vazbami na důležité lidi, v místech s prakticky nulovou spotřebitelskou poptávkou, s minimální infrastrukturou, tedy v místech s téměř toxickými podmínkami pro podnikání jako takové. V místech, jako jsou třeba Novohradské hory u hranic s Rakouskem. V doslova poslední obci o několika obytných domech, Pohoří na Šumavě, přitom žije podnikatelka, která je držitelkou titulu výrobce nejlepších marmelád na světě a doma má zlatou a dvojitou zlatou medaili ze soutěže World’s Marmelade Awards. A své výrobky dodává na stůl britské královské rodiny, do Říma, Paříže, i do kuchyně našeho prezidenta. Co z toho vyplývá?

Na světové úrovni

Především že úspěšně, dokonce na světové úrovni se dá i v Česku navzdory všem katastrofickým prognózám podnikat doslova všude. A ještě lepší zpráva je, že se tak skutečně děje. Podnikatelka z Pohoří na Šumavě není v tomto stále ještě poněkud zapomenutém území zdaleka sama, od řady jiných, stejně aktivních lidí, se liší jen tím světovým úspěchem. Stejně tak Novohradské hory nejsou jediným územím, kde žijí a prosperují drobní i větší podnikatelé, vyrábějící nejen kvalitní potraviny, ale poskytující třeba kvalitní pohostinské služby a služby vůbec. Měli bychom si ze svých prázdninových cest takové lidi pamatovat, občas se k nim vracet - a nechat se jimi inspirovat. Třeba právě těmi marmeládami. Ty prodává podnikatelka v originálních skleněných dózách, které ovšem musí dovážet - z Francie. Také jiní naši potravinářští výrobci, často dodavatelé do maloobchodních sítí pyšnících se nabídkou českých potravin, musí skleněné obaly pro své výrobky dovážet ze zahraničí - tu z Německa, tu z Itálie. Na našem trhu totiž neexistuje žádný výrobce skleněných obalů, a to i za situace, kdy do skla dávají své produkty i takoví potravinářští giganti, jako je mlékárna Madeta, neboť spotřebitelská veřejnost považuje řadu potravin ve skle za určitou záruku kvality. Naše země ale bohužel rezignovala na svou někdejší pozici evropské sklářské velmoci, především však proto, že vedení řady skláren nedokázalo zorganizovat potřebné změny výrobních programů. Teď by se nám nějaká funkční průmyslová sklárna náramně hodila.

Nejen v této oblasti by se ale především naší společnosti hodilo trochu více optimismu, hrdosti a individuálních i kolektivních vizí. Ačkoli ani v lidských vztazích, ani v podnikání, ani v životě jako takovém není nikdy nic pouze černé nebo pouze bílé, v praxi se téměř vše prezentuje pouze jako černé. Třeba takový veřejně oblíbený portál "Potraviny na pranýři". Z něj se i po více než roce existence spotřebitelé dozvědí pouze o nekvalitních, nebezpečných nebo klamavých potravinách - tedy pouze samá negativa. Přitom při slavnostním zahájení činnosti tohoto portálu bylo veřejně prezentováno, že tento produkt bude obsahovat také osvětové informace pro spotřebitele například o tom, které potraviny naopak považují dozorové orgány za kvalitní a pro spotřebitele přínosné. Nic takového se ale dosud nestalo.

Nepozorného čtenáře dokonce portál poněkud mate. Zjištěné prohřešky jsou na něm totiž zveřejňovány zhruba s dvouměsíčním zpožděním, takže v době, kdy se chce spotřebitel vyvarovat návštěvy nějaké maloobchodní sítě nebo nákupu rizikového výrobku, již reálná situace neodpovídá zveřejněným údajům, v prodeji je jiná šarže zboží nebo není zmiňované zboží v prodeji vůbec - to už ale jako by nikoho nezajímalo.

Členství ve vybraných klubech

Naše potravinářství se přitom má čím chlubit, jenom ty úspěchy nikdo neprezentuje. Kdo například ví, že Česká republika má v současné době čtyřčlenné zastoupení v prestižní Mezinárodní společnosti sýrařů se sídlem ve Francii "Guide Internationale Des Fromagers - Confrérie De Saint Uguzon", a to díky přijetí šéfa české divize nadnárodní společnosti Bongrain Oldřicha Obermaiera do této vybrané společnosti v minulém měsíci. Kromě toho byl při stejné příležitosti jmenován kandidátem členství také šéf naší Madety Milan Teplý. Členství v takových vybraných klubech je pochopitelně symbolické, v praxi ale znamená, že svět oceňuje kvalitu našich sýrů, kterou ovšem český spotřebitel zatracuje. Také díky tomu, jak je kvalita našeho potravinářství veřejně prezentována.

Je bohužel smutnou realitou, že obraz naší země, našich produktů i našich lidí je v zahraničí často o hodně lepší než u nás. Potvrzuje to ostatně každý, kdo k nám ze zahraničí přijede, i každý, kdo do zahraničí od nás pravidelně jezdí. Nepochybně je to také absencí vizí, které společnosti nedokážou předložit naši politici, což spolu s neustále omílanými údaji o ekonomických a jiných krizích vede k neodůvodněné pasivitě, strachu z budoucnosti a celkové nervozitě veřejnosti. Více než kdykoli v minulosti proto potřebujeme pozitivní příklady, které v praxi ukazují, že "všechno jde, když se chce".

Potřebujeme ale také novou generaci odborníků, nejen těch na informační technologie nebo ekonomickomanažersko-komunikační posty. Například právě v oblasti potravinářství. O tomto základním předpokladu udržení a rozvíjení kvality a invence se ale téměř vůbec nediskutuje a výsledek podle toho vypadá - ze škol každoročně vychází méně kvalifikovaných odborníků, než kolik jich naše potravinářství potřebuje. V současné době je přitom i finanční perspektiva příslušných potravinářských oborových odborníků lepší než na leckterých řídících postech. Kolik lidí to ale ví?

Autor je agrární analytik

LN, 24.7.2013