POLEMIKA: Neochota pracovat
Úpadek pracovní morálky Evropanů, uváděný v Astonově příspěvku Důležitý Klausův text, můžeme vidět ještě z dalšího úhlu pohledu.
Neochota Evropanů pracovat nemusí spočívat v jejich lenosti, ale v samotném stupni ekonomického rozvoje a ve výši mezd, které umožnily Evropě získat stále ještě vysokou míru bohatství, umožňující Evropanům trávit čas i jinak než prací. Ekonomická věda pracuje také s tzv. důchodovým a substitučním efektem, jejichž působení je rozhodující pro volbu jedince mezi prací a volným časem. Vysvětlení tohoto jevu je zcela prosté. S rostoucí výší mzdové sazby se zvyšuje také ochota nabízet větší počet hodin práce – substituční efekt. Současně ale také působí na rozhodování jedince skutečnost, že s rostoucí mzdovou sazbou je možné získat stejný příjem při nižší nabídce práce – důchodový efekt. Od určité výše mezd proto dochází k tendencím pracovat méně. To, že se Evropanům „nechce pracovat“, je v podstatě dobrovolné tržní rozhodnutí, do kterého není nikdo nikým nucen. Myslím si proto, že argumentace o evropském odmítání kapitalismu není úplně přesná. Mzdové sazby jsou v Evropě opět díky působení tržních sil na takové výši, že Evropané necítí potřebu nabízet nijak velký počet hodin práce (viz zpět zakřivená individuální křivka nabídky práce, např. zde, graf č.2).
Netvrdím, že tento pohled je a priori správný, ale nabízí vedle již zmíněného úpadku pracovní morálky jako takové určité vysvětlení. Dovolil bych si však polemizovat s výrokem: „Jakmile čeští zaměstnanci firmy Hyundai v době ostré ekonomické krize stávkují proti tomu, že mají pracovat v placených přesčasech, jelikož jejich firma získala nebývale výhodné zakázky, pak ano, pak je třeba lámat hůl.“ Proč také nelámat hůl nad zaměstnavatelem, který místo přesčasů nezvýší produkci při tak skvělé zakázce přijímáním nových pracovníků? Na Ostravsku se o pracovních podmínkách v nošovické automobilce Hyundai již vyprávějí legendy, mnohé bylo ostatně zveřejněno, proto možná není až tak správné kritizovat neochotu zůstávat v ní i přesčas.
Nechceme se přece vracet 150 a více let zpět, do doby, kdy kupříkladu někteří politici v Anglii požadovali vyplácení tak malé mzdy a takové pracovní podmínky, aby dělníkovi nezbylo na zábavu a volný čas. Co kdyby nějaký průmyslník měl obrovskou zakázku a zaměstnanec mu ji sabotoval tím, že by místo práce u pásu přesčas chtěl jít se svým dítětem v sobotu na zmrzlinu nebo navštívit zápas svého oblíbeného fotbalového klubu? Je otázkou, zda vinit pracovníka z toho, že se rozhodne, jaké kvantum práce mu umožní získat si jím požadovanou životní úroveň.
Asie má zaznamenat velký pokrok. Ať tedy bohatne, to je v pořádku, jakmile ale dosáhnou asijské národy evropského standardu života, a troufám si říci, že to bude trvat opravdu hodně dlouho, budou i tamní lidé pracovat méně, jelikož už budou mít naakumulované bohatství a z něj plynoucí jiné představy a požadavky na množství práce a volného času.
Ohlédneme-li se do minulosti, zjistíme, že již dříve došlo k úpadku Evropy a k růstu Číny či Asie. Bylo to v éře zralého a pozdního římského impéria. Římané tehdy čile s Čínou obchodovali a za velkých nákladů z ní dováželi různé zboží výměnou za zlato. Stovky tun zlata z římských dolů ve Španělsku a jinde skončily v Číně. I Řím tehdy ekonomicky chřadl, nikomu se už nechtělo „moc dělat“, až posléze jako impérium přestal existovat. Postupně ale došlo k transformaci dřívějších území říše do nových státních útvarů a ani samotný Řím nezanikl jako město. Evropa tehdy provedla, jak bychom dnes řekli, masivní restrukturalizaci a pomalu začala opět prosperovat. Smutnější už to bylo s osudem Číny, která najednou neměla kam vyvážet a Evropa ji posléze de facto odložila. Až do doby, než si z ní Velká Británie udělala jednu ze svých kolonií.
Je velmi pravděpodobné, že pokud bude docházet ke snižování ekonomických rozdílů mezi Evropou a Asií, bude také docházet ke snižování hodnoty „evropského“ volného času a Evropané budou opět přijímat více podnikatelská rizika, budou trávit více času prací atd., až nakonec zjistí, že se bez Asie zcela obejdou, tak jako se bez ní obešla Evropa po několik minulých staletí. Ale co pak bude s Asií? O osud Evropy se vůbec nebojme, Evropa tady bude vždy, ať už bohatší nebo dočasně chudší.
