Když přijedete do Kolína (nad Rýnem, nikoli nad Labem), do Meinzu, Wiesbadenu, Trieru či jiných velkých a navštěvovaných měst na západ od našich hranic, najdete, někdy dost nenápadně, ale zato velmi prakticky, umístěné parkovací domy či podzemní garáže.

Pokud jedete na jih, třeba do Vídně, je nabídka ještě komplexnější: PR parkoviště, parkovací domy na okraji, podzemní garáže, ať klasické či zakladačové, v centru. Za památkami, nákupy či služebním jednáním nemusíte tedy putovat pěšky stovky metrů či jednotky kilometrů, nebo-protože město neznáte do detailu, nemusíte hledat městskou dopravu. Autem můžete zajet až pod věž místního dómu či kostela na náměstí. K dokonalosti přivedli servis turistům ve Veroně, kde je parkoviště přímo pod náměstím, kousek od „vlaštovčích“ hradeb. Menší města mají své systémy. Většinou jsou to automaty či papírové hodiny, které si s nastaveným časem příjezdu dáte za okno auta a pak podle délky doby, kterou jste ve městě strávili, zaplatíte v příslušném automatu.

Jinak je tomu v Praze, kde sice PR parkoviště, ale v nedostačující kapacitě, několikero garážových domů i podzemních garáží, podotýkám, že ne příliš využívaných, máme, ale navíc si ještě pěstujeme modré zóny. A to jak přes týden, tak i – na rozdíl od menších měst, kde se většinou platí v automatech, přes sobotu a neděli.

Teď se parkovací zóny budou ještě rozšiřovat a uvidíme, jak budou na dalších postižených městských částech v delším časovém horizontu fungovat.

Prozatím tedy pokud vám přijede na neděli návštěva třeba pouze z opačného konce Prahy, nemá šanci parkovat pod 120 Kč. A vícečlenná rodina, pro kterou je díky třeba třem dětem vhodnější přijet do hlavního města autem, aby rodiče zavedli děti na prohlídku Hradu, ta už si „ani neškrtne“. Před zavedením zón na „šestce“ se dalo zaparkovat pod Keplerovým gymnáziem, nebo u starých kasáren, ale teď by vás čekal možný průjezd monitorovacího vozidla, taková předzvěst oka velkého bratra, a potom pokuta. (Už vůbec nezmiňuji nekonečné fronty při vstupu na Hrad.)

A rezidenti? Ti, kvůli kterým se prý tato opatření zavádějí? V začátcích pakujících aut skutečně ubylo a pokud člověk dorazil domů třeba i po osmé hodině večer, přece jenom místo na zaparkování našel. V současné době v obvodech, kde jsou zóny již několik let, se toto pozitivum úplně vytratilo. Po páté večer prostě nezaparkujete.

Ve všední dny je zavádění zón odůvodňováno také tím, aby Středočeši neparkovali rezidentům pod okny na „jejich“ místech k stání. Ale ti „nenávidění“ Středočeši jezdí do Prahy za prací a vytvářejí nemalý díl jejího ekonomického úspěchu, který hlavní město tak rádo zdůrazňuje.

Ze všeho výše uvedeného, ale i z hlasů ozývajících se z odborné veřejnosti, naposledy z Dopravní fakulty ČVUT, je zřejmé, že zóny tak, jak byly připraveny, načasovány a zavedeny, prostě fungovat nebudou.

Můžeme tedy volit dvojí řešení: buď cesty různých omezení, zákazů, mýt, lichých a sudých čísel či lichých a sudých dní pro vjezdy i do širšího centra Prahy. Anebo pro řidiče a majitele aut připravit infrastrukturu, která jim dá alespoň volbu, zda kroužit kolem hledané adresy deset minut a hledat místo na zaparkování, nebo odložit svého čtyřkolového miláčka na několika možných typech parkovišť, více či méně vzdálených od centra, nebo pro domácí od jejich bydliště.

Doprava v klidu, jak se odborně parkování nazývá, je v dnešní době jedno z prvních témat, které by radnice Prahy, ale i dalších velkých měst měly řešit, protože lidé prostě auty jezdit chtějí a budou. Kola mohou pravidelně používat v Amsterodamu nebo v rovinatém Polabí. A sdílené jízdy se prozatím příliš neujaly. A protože každé zbytečné a nelogické omezení znepříjemňuje člověku život, měli by adepti na místa radních přijít s řešením. Jako první k obyvatelům Prahy vstřícný krok bych viděla zrušení platnosti zón přes víkend.

Ale hlavně by se chtělo říci: „Milí páni radní, nevymýšlejte vymyšlené. Systém, který funguje třeba ve Vídni, bude fungovat i v Praze! A do Vídně je to kousek. Na tamní radnici vám svůj systém v praxi rádi představí.“

Bohužel, všechno nějakou dobu trvá, slepé cesty pouze zdržují a lidé už jsou kvůli tomuto velkému problému hodně naštvaní.

Autorka je bývala starostka Prahy 3