Vážení přátelé, máme tu novinku! Sektorová daň se už přežila. Teď máme něco lepšího! Spravedlivějšího! Trefnějšího! Jen reakcionář by si dovolil pozvednout hlas proti něčemu tak spravedlivému a význačnému, jako je válečná daň!

Ministr financí Zbyněk Stanjura to vysvětlil jasně: „Jsem proti sektorové dani, tedy kdy se na nějaký sektor uvalí dodatečná daň.“ Pan ministr se tedy drží předvolebních slibů ODS i svých pravicových zásad, má k nim ale zlepšovák. Zvažuje zavedení nové válečné daně, kterou mají platit firmy, které mají mimořádné zisky, a to nikoliv kvůli lepším službám, produktům či více zákazníkům, ale z důvodu vnějších okolností.

Zdá se vám to nějaké povědomé? Bingo. Je to marketingový název pro to, čemu se v zahraničí říká „windmill tax“, případně daň z nadměrných zisků. Označení válečná daň má asociovat, že jsme ve válce (ve které my mimochodem jako ČR nejsme), proto „logicky“ válečná daň. Tedy měli bychom se uskromnit a kvůli válce něco vydržet, vždyť je to pro blaho nás všech. Válečná daň zní uším veřejnosti lépe než sektorová daň nebo daň z nadměrných zisků. Už tady na počátku je zjevné, že je to především slovní manipulace s veřejným míněním. Angličan k tomu dodává: Když to kdáká jako kachna a vypadá to jako kachna, pak je to nejspíš kachna a ne holub, prase, nebo válečná daň.

Tak jak se tedy zatím o dani mluví, s největší pravděpodobností by to byla vlastně klasická takzvaná daň z nadměrných tisků, tedy platily by ji nejspíš banky, energetické společnosti, možná i někdo další. Buďme upřímní: V podstatě to není nic jiného než částečná konfiskace zisku, který vláda svévolně označí za nadměrný. Jen tak mimochodem, tipnete si, kdo poprvé použil pojmy nadhodnota a nadměrný zisk? Jsou to pojmy, které ve svém díle Kapitál použil Marx.

A jak poznáme, že zisk je „nadměrný“? Tato nadměrnost by se měla měřit tím, že nadměrné je vše, co přesahuje průměrný zisk za posledních pět let. Takže když vezmeme v úvahu, že jsme tady měli pandemické roky, kdy zisk firem byl vše, jen ne normální, stabilní, předvídatelný či ovlivnitelný vlastní pílí, pak je to krutě nespravedlivé a vykonstruované kritérium, které otevírá Pandořinu skříňku. Dláždí si cestu k tomu, aby se příště do hledáčku vlády dostal prakticky kdokoliv.

Lze třeba říci: „Koukejte na hospodské! Během pandemie byli ve ztrátě, protože museli restaurace zavřít, teď jsou v zisku, který je nad jejich předchozí průměrnou ztrátou, tak jim ho vezmeme, protože jsme ve válce!“ Anebo co třeba každý, kdo si koupil vlastní dům či byt? Nabídkové ceny pražských bytů narostly od roku 2011 do konce roku 2021 o 130 % a jejich růst v posledních letech zrychloval. Takže každý, kdo v minulosti investoval do vlastního bydlení, anebo si koupil pozemek, chalupu či druhý byt, zaznamenal v posledních měsících nebývalé zhodnocení svého majetku. Rozhodně zhodnocení vyšší, než činil průměr za předešlých pět let. Není to tedy náhodou optikou vlády nadměrný zisk...? A neměl by se zkonfiskovat? Neměl by každý, kdo vlastní nemovitost, tedy zaplatit mimořádnou daň?

Zdá se vám to jako extrém? Jistě že je! Ale to neznamená, že to vládu nemůže napadnout. Tady přeci není vůbec žádný ideologický rozdíl mezi tím ukázat na jednoho, nebo druhého! Není to ani poprvé, ani naposledy, co stát zneužil nějaké situace k manipulaci veřejného mínění tak, aby posílil státní sektor, víc vyždímal soukromý sektor, víc zvýšil daně, víc přerozdělil od soukromého sektoru směrem ke státním úředníkům. Posouvá to vnímání normality, je to v podstatě typická salámová metoda. A pokud to připustíme, nikdo si nemůže být jistý, že není příští na řadě. Nikdo.

Měřítkem toho, kdo má platit daň, nesmí být to, zda někoho máme, či nemáme rádi, ani to, zda zrovna dosahuje zisk vyšší než v předešlých pěti letech, ani to, zda má modré oči a správný etnický původ, ale naprostá rovnost všech firem a lidí před zákonem. A to je přesně to, co „válečná“ daň není. Začneme bankami, budeme pokračovat energetickými firmami, pak přejdeme ke všem firmám, živnostníkům, a pak úplně ke každému.