Vyslat studenty středních a vysokých škol na práci v lese a zemědělství není snaha o totální nasazení, ale o vlasteneckou a ekologickou výchovu. Jde o jednu z veřejných otázek, kterou přináší období po koronavorové krizi a období čekání na krizi novou.

Libor Jankovský, děkan Lesnické a dřevařské fakulty MU Brno: „Pracovní povinnost v délce jednoho měsíce pro žáky a studenty všech typů škol na práce v lesnictví a v zemědělství jsou bláboly a hrubě nezodpovědný experiment.“ Děkan také odmítl výzvu Ministerstva zemědělství, aby studenti oborových vysokých škol v době koronavirového uzavření škol šli pracovat do lesa a polí. Pro děkana jde o otrockou práci a „je nemyslitelné, že by studenti bez potřebného profesního osvědčení pracovali při těžebních pracích“. K tomu lze dodat, že tato práce je z hlediska živnostenského zákona považována za živnost volnou, tj. nevázanou na získání kvalifikace. Proto není důvod, aby si student lesnické fakulty nezkusil manuálně pracovat v těžbě dřeva.

Nejúčinnějším způsobem, jak asanovat kůrovcem napadené stromy, je oloupání kůry. Jde o práci nekvalifikovanou a bez potřeby získání dovedností, kterou mohou dělat všichni od 18 let věku.

Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu: „Sklizeň jahod není důstojnou prací pro českého člověka.“ Našli by se ještě další obdobní autoři a veřejní činitelé, kteří jsou produktem krize vědomí současného „enviro-panevropského člověka“. Důsledkem toho je školský zákon, který dovoluje nutit člověka do získání intelektuálních vědomostí, ale nedovoluje studujícího nutit k získávání zkušeností s manuální prací. A tak narostla nová generace mladých lidí, kteří mají vysoké vědomosti o ekologii, chtějí divočinu, odmítají chemii a plastové obaly a chtějí je nahrazovat papírovými (jako produkt hospodaření v lesích).

Školství zdeformovalo mládež tak, že se velký podíl z ní cítí více Evropany nežli Čechy; nevnímají krajinu jako živitelku, opovrhují hospodářem a nadřazují hodnotu bezzásahových lesů nad trvale udržitelné hospodaření v nich. Výsledkem dlouhodobého působení škol jsou změny ve vývoji vědomí dětí a mládeže směrem: ano ochraně přírody a samovolným procesům a dosažení bezuhlíkové společnosti co nejdříve. Přitom rychlá obnova lesů je významný způsob pro ukládání uhlíku ve dřevě. Pracovní výchova pro tvorbu ekologického uvědomění je založena na získávání zkušeností s manuální prací v lese a na poli. Jen prací se zemí si lze uvědomit tu pravou sounáležitost se Zemí a životním prostředím.

Důsledky koronavirové krize jako příležitost k národní solidaritě

Jen v lesnictví bude na podzim scházet cca 20 000 sezónních pracovníků a v zemědělství ještě více. V ČR nebudou ani na podzim zahraniční dělníci na práci v lese a v zemědělství. Hrozí, že vykácené lesy nebudou obnoveny a zemědělské plodiny zůstanou na polích nesklizeny. Přibýváním neobnovených lesů se prohloubí sucho a nedostatek vody; z nedostatku manuálních pracovníků budou potraviny, zvláště ovoce a zelenina, za sociálně neúnosné ceny. Již se tak stalo: třešně zůstaly na stromech a jahody na polích, ceny zeleniny a ovoce vzrostly i o 100 %.

Pracovní povinnost pro mladé lidi není žádný totalitní prvek

Státní školy jsou ze sta procent financovány státem a daňovými poplatníky, soukromé školy o něco méně. Pracovat v tomto pohledu je věc veřejná a ne věc akademických svobod. V současné době má význam vlastenecký: jde o záchranu a obnovu lesů, z jejichž veřejného užitku mají prospěch všichni; jde o zajištění potravinové soběstačnosti ČR. Manuální práce mládeže v době ohrožení českého národa bude vychovávat k vlastenectví více, než dnes činí školy. Přes 180 neziskových organizací, které finančně podporuje Ministerstvo životního prostředí (MŽP), provádí ve školách ekologické programy. Výsledky jejich ekologického působení jsou anti-lesnické a anti-smrkové. Po působení „politických neziskovek“ již všichni žáci a studenti ví, že kůrovec je přítel lesa, který pomáhá přeměňovat smrkové lesy na listnaté; lesnictví a hospodaření je negativní, ochrana přírody a národní parky jsou pozitivní.

Investor do ekologické výchovy je MŽP, které nabízí jako řešení k zastavení kalamity sucha a kůrovce zejména rady o obnově lesů a vznikání smíšených lesů. Tedy něco, co bude významné pro výskyt kůrovce za 50 a více let. Všichni by chtěli smíšené a strukturované lesy. Založení a dosažení takového ideálu je však několikanásobně pracnější než opovrhovaný smrkový les. K tomu jsou potřeba zejména lidé na práci, kterou nikdo nechce dělat, a Ukrajinci nebudou ani na podzim.

Autor je poradce v lesnictví a životním prostředí