25.10.2020 | Svátek má Beáta


HISTORIE: Unie k pádům předurčené

23.11.2016

Letošní sté výročí úmrtí císaře Františka Josefa I. a 490. výročí vzniku habsburské monarchie (ve formě personální unie) vede mnohé autory k patetickému vzdychání po zašlé slávě habsburské monarchie, ke stesku po časech, kdy Evropa ve Vídni „tančila valčík“.

Rakousko-Uhersko sice zaniklo dva roky po smrti Františka Josefa, avšak nebezpečné myšlenky, na kterých bylo postaveno – a které vedly k jeho pádu -, zůstaly. Karl Habsburský, současná hlava habsburského domu a předseda rakouské větve Panevropské unie, ostatně správně poznamenal, že „Evropská unie je pokračováním staré myšlenky supranacionální říše, jen jinými prostředky.“ [1]

Rakousko-Uhersko císaře Františka Josefa má skutečně s dnešní Unií Junckerů a Schulzů mnoho společného. Stejně jako dnešní Evropská unie bylo i Rakousko-Uhersko celní unií s rozsáhlým vnitřním trhem (žilo v něm 13 % celkové evropské populace) a relativně velkou ekonomickou silou (10 % celkového HDP tehdejší Evropy).[2] Evropská unie je, jako dříve Rakousko-Uhersko, mnohonárodnostní unií, která zároveň proti národním státům bojuje a snaží se je potlačit.

Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 vedlo, podobně jako o 125 let později Maastrichtská smlouva, ke vzniku monetární unie bez paralelního vzniku unie fiskální. Obě části monarchie si zachovaly vlastní vládu, parlament a rozpočet, nicméně měnová a zahraniční politika, armáda a především legislativa zůstaly v rukou centra.

Obdobně jako dnešní Evropská unie, i rakousko-uherská ekonomika v posledních dekádách své existence stagnovala a zaostávala za zbytkem tehdejšího vyspělého světa. Podle současných odhadů[3] rostla rakousko-uherská ekonomika v letech 1870–1910 průměrným tempem 1,15 %. Rakousko-uherský hrubý domácí produkt na osobu byl v roce 1913 druhý nejnižší v Evropě (nižší ekonomickou úroveň mělo pouze carské Rusko), tedy dvaapůlkrát menší ve srovnání s Velkou Británií (viz obrázek 1).

Samotné Předlitavsko zažilo v období 1871–1913 celkem deset let hospodářského poklesu, z 22 rakousko-uherských regionů byly přitom ještě v roce 1910 Čechy druhou nejsilnější zemí (po Dolních Rakousích), třetím nejsilnějším regionem bylo Slezsko a osmým Morava.[4]

HDP 1913

Obrázek 1: Hrubý domácí produkt na osobu v roce 1913

Stejně jako v dnešní Evropské unii, i v posledních letech Rakouska-Uherska pozbývalo významu členění politických stran na strany pravicové a levicové. Také tehdy byl důležitější boj o zachování suverénního národa. Nepřekvapí proto, že se řada členů habsburské rodiny na budování „stále užší Unie“ horlivě podílí, a to i na půdě Evropského parlamentu. Nepřekvapí, že kritizují prezidentského kandidáta Norberta Höfera. Nepřekvapí, že podporují Jeana-Clauda Junckera. Evropská unie podle Karla Habsburského nepotřebuje reformu, nýbrž odklon od národních států.[5] Ve stejném duchu se nesl i jeho letošní projev na setkání Rakousko-britské společnosti, ve kterém ostře odsoudil brexit. Britské volání po suverenitě je pro něj znakem nacionalismua nacionalismus jestejným nepřítelem „evropské myšlenky“, jako byl nepřítelem rakousko-uherské monarchie.[6]

Před jedenácti lety, v reakci na výsledek francouzského referenda o tzv. Evropské ústavě, kancléř Jiří Weigl nastínil paralelu mezi Evropskou unií a Rakouskem-Uherskem:

„Při pokračování dosavadního vývoje hrozí reálné nebezpečí, ževznikající evropský superstát bude více než vysněné Spojené státy americké připomínat staré Rakousko-Uhersko, slábnoucí velmoc zaostávající za nejvyspělejšími zeměmi, neschopnou reforem, s nefunkčním parlamentem a polodemokratickou formou vlády, jinak ale úctyhodnou a v mnoha oblastech hodnou obdivu, s vysokou kulturou a výkonnou byrokracií držící soustátí různorodých národů a zemí pohromadě, celek, který nakonec skončil svorně nenáviděn všemi svými národy, jejichž soužití nakonec vedlo k averzím a konfliktům, jež vyvřely později a s jejichž důsledky se vyrovnáváme až do dnešních dnů.“[7]

Dosavadní vývoj Evropské unie tuto paralelu potvrdil. Potvrdil rakousko-uherskou zkušenost, že každá integrace je odsouzena k dezintegraci. Národní stát, navzdory svým nepřátelům, protonení přežitek. Sté výročí úmrtí Františka Josefa I. nám to symbolicky připomíná.

[1] Kahlweit, C. a Oltermann, P. 2014. Archduke Franz Ferdinand descendant: donť blame us for first world war. The Guardian, 15. 1. 2014.

[2] Schulze, M., Wolf, N. 2009. Economic Nationalism and Economic Integration: The Austro-Hungarian Empire in the Late Nineteenth Century. CESifo Working Paper No. 2813.

[3] Schulze, M. 2000. Patterns of growth and stagnation in the late nineteenth century Habsburg economy.European Review of Economic History, 4(3), s. 311–340. Cambridge University Press.

[4] Stöllinger, R. 2016. Economic Growth in the Habsburg Monarchy 1870–1910: Convergence, Catching-up, Confusion.Wiener Institut für Internstionale Wirtschaftsvergleiche, 23. 6. 2016.

[5] Bungeroth, M. 2016. Interview über den Zustand und die Zukunft der EU.Neue Westfälische, 13. 4. 2016.

[6] Geissler, W. 2016. Karl von Habsburg bei der Austro-British-Society.Stallburg, 27. 10. 2016.

[7] Weigl, J. 2005. Evropská ústava – 48 hodin po francouzském referendu.Newsletter CEPu, zvláštní vydání 29. 5. 2005.

Institut VK



Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu
Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu

Když se řekne Sunar, co se vám jako první vybaví? Chutné sušené mléko? Není se čemu divit. Sunar a jeho kojenecká výživa tu je pro naše miminka už...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.