Polští diplomaté se zlobí, že kontroloři potravin v Česku nacházejí množství závadného zboží z Polska, a považují to za pokus poškodit polské zemědělce a potravináře na českém trhu, na němž tuzemští výrobci těm polským nestačí.

Skoro by to nestálo za glosování.

Dodnes nevíme, které firmy používaly k solení svých výrobků po dlouhé roky technickou sůl. Polské orgány se rozhodly, že tato sůl nebyla závadná, a tudíž nic říkat nebudou. Také rozplést pavouka, kam všude se mohlo dostat maso z mršin zachycené na jedněch polských jatkách, se zatím nepovedlo. Zato je jasné, že i zde se jednalo o roky provozovanou praxi a v polském zájmu by mělo být informovat o věci velmi obsáhle. To se však často s odkazem na probíhající trestní řízení neděje. A hlavně, podobných skandálů je mnoho a poskytovaných informací nedostatek. O důvěryhodnosti polských orgánů zabývajících se bezpečností potravin po českých zkušenostech lze zcela bezezbytku pochybovat.

Je přitom určitě pravda, že polští zemědělci a potravináři vybudovali mnoho moderních zpracovatelských kapacit, a je evidentní, že jejich konkurenceschopnost je velmi vysoká. Moderní fabrika však neznamená, že bude vše fungovat. Polští výrobci jsou, pokud jde o obchodní politiku, velmi agresivní a přistupují českým obchodním řetězcům nejen na cenové, ale i na kvalitativní podmínky daleko ochotněji než výrobci čeští. Dominují například při dodávkách takzvaně křehčeného masa, kde velmi vysokou část masa nahrazuje slaná voda. Svou pověst si tak do značné míry kazí sami a na hodně dlouho. Diplomatické protesty s tím nic nenadělají. Jen člověku možná přijde trochu líto, když vidí aktivitu polských diplomatů, že ti naši takhle vidět nejsou a nebyli vidět ani při ostudném solném skandálu. Ve Varšavě ani v Bruselu.

Oslazené loučení

Zvláštní věci se nedějí jen v českých státních a polostátních firmách. Adrian Sarbu, nejvyšší šéf televize Nova, se dohodl s vlastníkem, tedy americkou společností CME, na nové smlouvě na další tři roky a na vysokém odstupném, nazývaném zlatý padák, ve výši 3,6 až 5,4 milionu dolarů.

Nebylo by na tom nic podivného, kdyby za dobu vlády tohoto šéfa akcie CME, jejíž nejcennější částí je právě Nova, neklesly z 22 dolarů za akcii pod čtyři dolary. A navíc se neřešila situace, kdy firmu místo dosavadního vlastníka Ronalda Laudera má již v létě ovládnout mediální gigant Time Warner. A na mediální spekulace o tom, že zlatý padák bude již brzy použit, zareagovaly akcie CME rychlým vzestupem o nějakých sedm či osm procent. Trhy tak trochu smutně ocenily přínos rumunského ředitele obchodním výsledkům společnosti – takové loučení nechce mít žádný manažer.

Sarbu jistě pro amerického miliardáře odvedl velký kus práce při rozvoji jeho aktivit v Rumunsku.

V Česku evidentně příliš úspěšný nebyl. Nás tenhle zlatý padák nemusí zajímat, protože přiměřenost takových rozhodnutí ať si řeší v Time Warner.

Přesto je to trochu na povzdechnutí a vtíravý pocit, zda se dost pravděpodobný zlatý padák nebude vyplácet ještě z těch deseti miliard, které na našem státu Lauder před lety vysoudil ve velmi problematické mezinárodní arbitráži.

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO

MfD, 9.4.2013