Že je to pitomost? No, jak se to vezme. Posuďte sami.

Sedím na terase a pozoruji, jak se z komínů sousedních chalup kouří. Chvílemi to i cítím.

Že na tom není nic divného? Nebylo by, kdyby nebylo léto. Konkrétně polovina srpna. Svatá Anna nás už dávno navštívila, chladno je ale i během dne, a tak lidé začali ve svých příbytcích topit. My držíme basu a také zatápíme. Ale jen otočením knoflíku. Ne, ne, plyn zaveden nemáme. Elektřinu sice ano, ale jistič elektrického přitápění je na nule. Jak je to tedy možné? Jednoduše. Máme na střeše solární kapalinové kolektory, které ohřívají vodu na mytí i na topení. Odborně řečeno OZE (obnovitelné zdroje energie). Ale co to je?

Podle Wikipedie jsou obnovitelné zdroje energie takové zdroje energie, které v lidském časovém měřítku téměř neubývají. Jsou to tedy prakticky téměř lidstvem nevyčerpatelné zdroje energie. Většina obnovitelných zdrojů má svůj původ v energii slunečního záření. Největší potenciál má přímé využití slunečního záření k výrobě tepla nebo elektřiny.

Na Slunci probíhají již několik miliard let termonukleární reakce. Těmito reakcemi se přeměňuje vodík na helium za uvolnění velkého množství energie. A ze Slunce je energie předávána na Zemi ve formě záření. Ale to, že bez Slunce by na Zemi žádný život nebyl, se učí již na prvním stupni základní školy.

A tak „chytáme“ energii slunečního záření, v technickém zařízení jí ohříváme vodu a tu pak používáme k vytápění, osobní hygieně, napouštíme ji do pračky a do myčky, na letní přebytky budujeme menší nadzemní bazén.

Je pravda, že pořizovací náklady nebyly právě nejnižší, bez dotací je návratnost takového zařízení téměř v nedohlednu, možná někde na hranici jeho technické životnosti. Ale o tom, že dotace na takováto zařízení jsou založena na strašení s emisemi oxidu uhličitého, jak já říkám, na podvodu tisíciletí, a že jsou tedy nemravné, jsem již na NP psal (Klimatický summit a Pařížský rej skončil z prosince loňského roku, Nemravné kotlíkové dotace? z letošního února).

Ale je to takový malý zázrak. Už v době studií na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mě tato zařízení přímo fascinovala. A tak jsem si splnil dávný sen. Ano, bylo to drahé, ale de facto máme teplou vodu předplacenou a když svítí sluníčko, nemusíme zase tolik šetřit.

A i když materiály pro jaderné reakce (myšleno na Zemi) patří mezi tzv. neobnovitelné zdroje, energie ze Sluníčka, tedy z termojaderné fúze na něm probíhající, mezi zdroje obnovitelné.

Že jsem vám v tom udělal trochu zmatek? Nic si z toho nedělejte. Vždyť všichni ti zelení, alarmisti, „oteplovači“ , solární baroni apod. v tom mají také pěkný hokej.

Ale hlavně, že jim to nese.