Nechce, aby svět poznal, že její vakcíny na omikron nezabírají, to by byla blamáž

Přísné uzávěry v Číně, nebezpečné pro hospodářství celého světa, jsou ve své podstatě hlavně ilustrací nebezpečí sepětí kapitalismu a autokracií. Díky kapitalismu Čína v uplynulých čtyřiceti letech vyrostla v globální ekonomickou velmoc. Přitom se ovšem nepotvrdila teze nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana, že liberalizace ekonomiky přináší liberalizaci politiky, tedy pluralitní demokracii.

Naopak, v Číně v posledních deseti letech dochází k upevnění nejen vlády jedné strany, ale dokonce a zejména jedné osoby. To nejde bez důmyslné a všeprostupující propagandy, která z vládce utvoří poloboha. A polobozi jsou vlastně neomylní. Takže přece ani čínské vakcíny proti covidu nemohou být o nic horší než vakcíny ze zemí, které mají tu smůlu, že jim tento polobůh nevládne.

Přitom na variantu omikron čínské vakcíny zabírají prokazatelně mnohem hůře než západní vakcíny typu té od Pfizeru či Moderny. Peking si toho je zjevně vědom, nechce riskovat blamáž. Takže raději riskne propad ekonomiky, než aby polobůh ztratil tvář.

Dvoutýdenní lockdown v Šanghaji připraví čínskou ekonomiku o dvě procenta HDP, přesto to polobohovi za to stojí. Stahuje celý svět, vládne totiž globální ekonomické velmoci.

Neochotu poloboha zařadit se mezi obyčejné lidi tak pocítí i Česko, lidé tu kvůli tomu dokonce mohou přicházet o práci. Ke zlu to přičtou vládnoucím, demokraticky zvoleným českým politikům, ne čínskému polobohovi. A tak to on vlastně chce.