Na reformních návrzích z dílny bývalého ministra financí za ODS Vlastimila Tlustého je pozoruhodné, jak neberou v úvahu výdajovou stránku rozpočtu. Jako kdyby existovaly jenom daně a s těmi pak bylo možné hýbat podle rozmaru či diktátu ideologie. Tlustý je posunuje libovolně hluboko, protože se deklaruje jako představitel pravice, který přeje byznysu.

Jenže i malé dítě snad chápe, že rozpočtové příjmy a výdaje jsou spojené nádoby. Je téměř neuvěřitelné, jak malý prostor dnes autor tlusté peněženky věnuje rozpočtovým škrtům a šetření. Tlustého návrhy proto nejde hodnotit, stojí na jedné noze a dovedl by je, s jistou nadsázkou, napsat kdokoli. Když chce jet člověk na výlet, přemýšlí, kdy a jak se vrátí. Tlustého návrhy jsou tip na riskantní výpravu, ze které nemusí být návratu.

O co mu jde? O pozornost, o odstupné? Možná je jeho motivace čistě destruktivní: jde mu jen a jen o pomstu, kterou si chce náležitě užít a vychutnat. Pro premiéra se tady skrývá jistá naděje: kdysi Tlustý navrhoval rovnou daň patnáct, dnes už jen dvanáct procent. Je tedy možné, že přehání, aby vyjednal alespoň něco.

Vlastimilu Tlustému je ale třeba přiznat pravdu ve dvou věcech. Návrh reforem je zbytečně opatrný v rušení stovek daňových výjimek. Tlustý rovněž přesně poukazuje na to, že odvahu k reformám ztratila sama ODS. Topolánek tvrdí, že jde o důsledek koaličních kompromisů. V tom se začíná podobat bývalému premiérovi Václavu Klausovi. Ten vždy sváděl vlastní neochotu k bolestivým řezům na lidovce.

HN, 7.5.2007