Krok ministra financí komunikaci banky s veřejností zcela paralyzoval a řadu hodin nebyla schopna vydat jakékoli prohlášení. Tohle totiž není jen nějaké soudní pošťuchování. Přísná pravidla pro fungování bank by mohla takto vzniklou situaci posoudit jako seriózní ohrožení schopnosti ČSOB dostát svým závazkům. Pokud by banka byla nucena takovou částku platit, klesla by její kapitálová přiměřenost, tedy poměr vlastního majetku banky k aktivům, tedy k úvěrům, půjčkám, drženým směnkám, akciím a podobně pod zákonem stanovenou hranici osmi procent. To by podle striktního znění zákona znamenalo důvod pro uvalení nucené správy. Situace je o to složitější, že i v případě, že takový spor pouze začal a není zdaleka rozhodnut, je banka nucena vytvořit takzvané opravné položky, tedy jakousi rezervu na zaplacení prohraného soudního sporu. A to opět na vrub vlastního kapitálu, takže se hned okamžikem podání žaloby kapitálová přiměřenost banky v podstatě automaticky zhoršuje.

ČNB byla dosud při kontrole ČSOB nadmíru benevolentní a v jiných sporech vytváření oprávek nepožadovala. Nyní se situace prudce mění a banka všech bank musí být i na největší hráče mnohem přísnější.

Miroslav Kalousek na přímý dotaz, zda je si vědom rizika pro další fungování největší banky na českém trhu, odpověděl, že ani v případě zaplacení zmíněné astronomické sumy „rozhodně nehrozí nějaká destabilizace bankovního sektoru“, a to je jen logické.

Kalousek určitě nepostupoval partyzánsky bez vědomí premiéra. Žádná vláda neohrozí existenci největší banky v zemi a vklady milionů lidí a tisíců firem, protože to je opravdu hodně drahý špás. Největší banka v zemi opravdu ještě nikde na světě nezbankrotovala a ani u nás se tak nestane.

Na druhou stranu není opravdu třeba plnit veškerá přání, která příslušné úředníky soukromé belgické banky napadnou. Navíc i za cenu, že na konci takové cesty hrozí trestní stíhání. A tak se Kalouskovi nelze divit. První žalobu podala ČSOB v případě, který se řešil řadu let a kde se na státu domáhá první části ze zhruba osmi miliard korun vyplacených za pohledávky, které se zřejmě podle platných smluv bance proplácet nemají. Bývalý ministr za ČSSD se opravdu snažil bance zaplatit, o co si řekla, ale ani po velkém úsilí vládou najatých drahých právníků nenašel cestu, jak splnit přání ČSOB a nejít za to do kriminálu.

Zvláště když o nadměrnosti státní podpory ČSOB fakticky nemůže být pochyb. Není sice zatím zcela jasné, jak ministerstvo došlo zrovna k 27 miliardám korun, ale zcela jasné je, že ČSOB na převzetí IPB vydělala desítky miliard. Existuje na to i nezávislé ocenění provedené nejvýznamnější světovou investiční bankou JP Morgan, jehož správnost potvrdily všechny zúčastněné strany. Podle něho byla hodnota očištěné IPB zhruba 58 miliard korun, zatímco ČSOB za ni zaplatila 4,5 miliardy. To potvrzují i další čísla. Celková hodnota neočištěné banky vyčíslená auditory byla něco kolem sedmdesáti miliard, ale stát zaplatil více než 120 miliard.

ČSOB se celé roky domnívala, že tento zisk je zcela přiměřený a stát je ochoten ho zvyšovat bez ohledu na oprávněnost dodatečných, či původními smlouvami a zárukami neošetřených požadavků. To ocenění JP Morgan nese prorocký název Project Pandora. A management ČSOB tu Pandořinu skříňku svými žalobami otevřel zcela vědomě a bez ohledu na to, že byl podle dostupných informací o možných důsledcích svého konání státními úředníky dopředu informován.

MfD, 24.7.2007