Mezinárodní ropný kartel, Organizace zemí vyvážejících ropu a její přátelé (OPEC+), se dohodl, že bude pokračovat v omezování těžby, aby udržel naftu drahou. To není dobrá zpráva pro svět. Tento kartel, založený v roce 1960, dnes kontroluje tři čtvrtiny veškerých zásob ropy a polovinu jejího vývozu.

Kartel byl velice úspěšný. V době jeho založení a počátkem 70. let stál barel ropy něco kolem 3 dolarů. Dnes skoro 90. Dokázal to dvěma základními nástroji: omezováním těžby a dohodami o cenách exportu. Doplňme ještě pro zajímavost, že nejvyšším orgánem organizace je konference zástupců členských zemí a přijetí jakéhokoliv usnesení musí být jednomyslné.

Těžebním a vývozním zemím OPEC dokázal zajistit pohádkové bohatství. Vyvázat se z jeho vlivu bylo pro vyspělé západní země vždy velice obtížné. Počátkem 70. let, kdy kartel omezil dodávky o pouhých 5 % kvůli podpoře Izraele západem v Jonkipurské válce, se zvedly ceny ropy na čtyřnásobek. Vedlo to k obrovským investicím do jaderné energetiky. Nedávno se z vlivu kartelu vymanily USA, když vymyslely a zavedly těžbu ropy a zemního plynu frakováním z břidlic. Tyto investice se staly rentabilními mj. v důsledku příliš drahé ropy z dovozu.

Kdekterý soudobý antimonopolní úřad by se nad takovým kartelem otřásl odporem. Ovšem není kartelem ojedinělým. Fakticky existuje organizace evropských zemí (EU), která určuje svým členským státům, z čeho a dokdy se smí vyrábět elektřina. Určila termín ukončení spalování uhlí, zemní plyn povolila jen na krátkou přechodnou dobu. Výrazně také ovlivňuje ceny energie prostřednictvím dodatečných daní a poplatků, například emisních povolenek. Omezuje jejich emise tak, aby cena „špinavé“ energie byla vždy vyšší, než cena energie z obnovitelných zdrojů. Dále stanovuje, k čemu lze výnosy z prodeje povolenek použít.

Tento kartel rozšíří svůj dosah i na mimoevropské státy prostřednictvím nařízení o ESG, tedy o povinnost reportovat ekologickou a sociální udržitelnost řízení firem. Zakáže členským státům EU obchodovat s firmami, které ESG nevykáží. Bude zajímavé sledovat, jak se s ESG , tedy s ochranou klimatu, rovností žen a sociálních menšin, vypořádají třeba plynárenské společnosti z Kataru, který se stal hlavním dodavatelem energie do EU.

Ale to teď nechme stranou. Evropa tvrdí, doufá, věří tomu, že její přístup přijmou i ostatní, mimoevropské země. Musíme se proto ptát, čím je Evropa pro ostatní státy tak zajímavou, v čem je nepostradatelnou, aby se tak stalo? Vyspělé ocelářství už dávno ne, automobilový průmysl za chvíli ne a informační technologie to byly sotva kdy. Ani ty „zelené technologie“, které se měly stát evropskou vlajkovou lodí, zatím moc neberou. Může doufat, že důležitý a žádoucí pro ty „ostatní“ bude zdejší trh s nějakými 400 miliony zákazníků. Konec konců, je to třetina Indie. Ale bude to trh atraktivní i poté, co na dovozy budou uvalena regulační klimatická a sociální cla?

Zdejší poptávka po zboží klesá vlivem inflace, živené cenami energie. Skomírá průmyslová aktivita. Vidíme na nejnovějších číslech Českého statistického úřadu, jak klesá náš zahraniční obchod. Import rychleji než export. Trápí to někoho ve světě? Nezdá se.

Poskytl server Svět hospodářství