Český furiant je pravým Evropanem

Zbytečná diskuse se rozvinula kolem toho, zda bychom měli půjčit 90 miliard korun MMF. Vedení německé centrální banky od začátku podmiňovalo německou půjčku tím, že přispějí i země mimo EU. To je velmi nepravděpodobné. MMF funguje trochu jako pojišťovna, na jejímž kapitálu se pojištěnci (jednotlivé země) podílejí podle velikosti své ekonomiky. Žádná pojišťovna ale není nadšená, když si přijdete zvýšit pojistnou částku na dům, který už hoří. Země mimo eurozónu nebudou mít zájem podílet se na doplňování kapitálu MMF, když vidí, že bude okamžitě použit na likvidaci pojistné události někoho jiného, přičemž (ta událost), a to je hlavní, už probíhá. Viz přístup Spojeného království.

Jakkoliv zbytečná, byla ta diskuse o půjčce velmi zajímavá. Odpůrci argumentovali tím, že by to bylo marnotratné vyhazování peněz, kterých nemáme nazbyt, a které ničemu nepomůže, což snadno dokazovali (ne)úspěšností předchozích záchranných opatření. Zastánci půjčky byli v těžke situaci: ekonomické argumenty se k obhajobě skutečně nedaly použít a bylo možno jen dokola opakovat, že je to tak správné udělat (říká se tomu důkaz úporným tvrzením).

Ze zastánců půjčky se se situací tradičně nejlépe vypořádal Jiří Pehe. Jeho schopnost abstrahovat v úvahách od jakýchkoliv ekonomických aspektů se blíží tomu, jak dokázali politiku od ekonomiky osvobodit komunisté. Je už zkrátka v jiném levelu. V článku "Přehlídka národní malosti" nazývá zvažování ekonomických aspektů půjčky čecháčkovsko-účetnickým přístupem. Žáci, pište si. Za projev čecháčkovství bývalo považováno (i) poslušné podřizování se většinovému názoru, absence vlastního názoru či neochota si za ním stát, ale nyní se už stádnost považuje za ctnost.

Napadlo mne jak eurohujery a čecháčky, jak se navzájem nazývají, usmířit. Cestu mi naznačil Bohumil Doležal, který se k půjče kloní a volá po projevení jisté noblesnosti, ačkoliv přiznává pochybnosti o ekonomické účelnosti. To je mi blízké, snad jen místo o noblesnost se podle mne jedná o české furiantství.

Pojďme tedy prokázat takzvané evropanství tím, že peníze z devizových rezerv ČNB skutečně uvolníme. Zároveň ale, při vědomí toho, že českých 90 miliard zaúvěruje eurozónu asi jen na 2 dny a že i sebekratší prodlužování agónie není skutečnou pomocí, ale spíše jejím opakem, veřejně a slavnostně ty peníze spalme (!).

Ukážeme nejen to, že nejsme skrblíci, ale i to, že jsme praví Evropané. Že jsme pochopili, na jakých principech EU stojí a že jsme si je osvojili. Bude to krásný příklad osvobození politiky od ekonomiky, jakým je třeba i dotované pálení pšenice (vybírám namátkou). Rozhodně by nešlo o nic extrémního či neobvyklého. Jen by to bylo velmi transparentní.

Třeba bychom Eurozóňanům pomohli pochopit, že se předluženost nedá řešit další půjčkou. To by ale museli být schopni přízemního čecháčkovsky-účetnického uvažování. Jako třeba čecháčci z Velké Británie.

Takže nic.