"Jseš v pořádku?" "Ne, nejsem, jsem totiž pěkně..." (Pulp Fiction)

Půjčili jste si peníze a neměli jste na zaplacení? Půjčili jste si znovu a vyplatili starý dluh, abyste získali trochu času? To kolečko jste udělali už poněkolikáté a kromě faktu, že dlužíte stále víc, se nic nezměnilo? Tlačí na vás věřitelé a chtějí své úroky? Klid, nemáte vůbec žádný problém...

Jules: "Já nechci slyšet žádný podělaný kdyby! Co od tebe chci slyšet, je: Nemáš vůbec žádnej problém, vole. Vo všechno se postarám, vrať se tam, hoďte se všichni do klidu a počkejte na kavalerii, která už je na cestě." Marsellus Wallace: "Nemáš vůbec žádnej problém, vole. Vo všechno se postarám, vrať se tam, hoďte se všichni pěkně do klidu a počkejte na Wolfa, kterej už je na cestě." Tak na tuhle scénu z Pulp Fiction jsem si vzpomněl, když jsem četl zprávu o dalším tisku nových eurobankovek Evropskou centrální bankou, která za ně bude skupovat dluhopisy (jistě mimo jiné) Španělska a Itálie. To jsou ty státy eurozóny, jejichž různí premiéři v čase průběžně hlásali, že oni, oni teda nikdy. Roli Julese si může bez problémů střihnout téměř kterýkoli národní politik větších států EU, zatímco roli Marsella obsadil tentokrát pan Mario Draghi, který se do funkce prezidenta Evropské centrální banky dostal přes předstupeň v podobě guvernéra Italské národní banky.

Evropská centrální banka opět vytiskne ničím nekryté peníze a poskytne je jako novou půjčku na zaplacení starých dluhů. Peníze pro každého a na cokoli. Zaměstnaným u státu, aby byli loajální. Nezaměstnaným, aby mohli žít jako zaměstnaní. Každému, kdo chce studovat, ať je to cokoli. Je to jedno. Chcete nové cyklostezky? Budou. Chcete méně atomu a více větrníků a slunečního svitu? Taky budou. Nechcete? Nevadí. Všechno bude. Taky větší minimální mzda a už žádná diskriminace. Chcete zastavit oteplování planety? Zastavíme. Všechno zastavíme. Hlavně nás zase zvolte. Potom zastavíme i vás. I vaše děti, které ještě nemáte, věřitelům zastavíme...

Kdyby to, co právě oznámil prezident Evropské centrální banky jako "řešení", udělal kdokoli z nás, půjdeme do basy. Takže když závěrem zůstaneme u Pulp Fiction a měl bych vybrat jednu ze scén na rozloučenou, která by na evropské politiky versus občané sedla jak zadek na mísu, pak by to asi byla ta s Butchem a Marsellem: "Jseš v pořádku?" "Ne nejsem, jsem totiž pěkně..."

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora