Taky jste si všimli, jak jsou některé pohádky hororové? My jim zaobaleně říkáme třeba „České pohádky“ nebo „Pohádky bratří Grimů“. Ale ve skutečnosti kam se na ně hrabe Drákula v originále. Tak třeba taková pohádka O Červené Karkulce. Nejprve detailně popisuje sežrání dvou osob a pak kuchání zvířete zaživa. Anebo ten děs o Jeníčkovi a Mařence. Přece jen upálit babičku je docela maso. Pak tu máme druhou kategorii pohádek, takzvané pohádky ze života. To třeba když Dorota Máchalová utancuje zamilovaného muže k smrti, aby zdědila jeho majetek. Ovšem jako nejpopulárnější bych dneska viděla pohádky, kterým bychom mohli říkat naivní nebo socialistické. To jsou ty, kde hlavní hrdina dostane něco za nic. Například slepička uprosí mráček, aby zapršel, nebo sluníčko pomůže Kaťě a Škubánkovi jen pro jejich pěkná kukadla. Anebo ta, kterou nám tenhle týden vykládal šéf Evropské Komise Jean Claude Junker.

Pan Junker představil pohádku, kterak EU dá 16 miliard eur, Evropská investiční banka dá 5 miliard eur a z těchto 21 miliard vznikne Evropský strategický fond na povzbuzení investic a nastartování dlouhodobého růstu. A teď pozor, přichází kouzlo. Těchto 21 miliard bude použito jako záruky pro soukromý sektor, který díky tomu bude investovat 315 miliard. Z toho 240 budou prý dlouhodobé investice a 75 miliard půjde malým a středně velkým podnikům. Podle šéfa komise Junkera je fond ambiciózní, ale realistický plán. Podle mě to je, realisticky souzeno, ambiciózní blbost.

Tak si to vezměme kousek po kousku. Předně: Proč by někdo z malých záruk měl dělat obří investice?

Vtip kouzla má být ovšem dá ještě v tom, že se Evropa „konečně proinvestuje k růstu“, aniž by vzrostl deficit veřejných financí. A to proto, že investice budou soukromé. Uf, to je přece hloupost! Evropu netrápí „malé investice“, ale hlavně velké dluhy.

V pohádce vlastně jde jen o to, že EU předpokládá, že lidem vezme peníze (na daních), a pak z nich vytvoří něco víc, než by vytvořili lidé sami, kdyby jim peníze zůstaly. To má být umožněno tím, že Evropská komise ví, kam investovat, aby to přineslo největší multiplikační efekty. Největší efekt podle EU přinesou investice do energetiky a dopravy. Proč? Jak na to přišli? Komise tuší, kolik bude za dvacet let elektrických aut a dronů? Počítal s nimi někdo před dvaceti lety? Co když v téhle logice vznikne železnice tam, kde se za pár let budou místo vlaků prohánět právě drony?

A kde se na to vezmou peníze? Překvapivě budou to částečně ty peníze, které byly původně připravené na podporu vědy a výzkumu. Takže z odvětví, která mohla přinést nějaký nový průlom, budeme investovat třeba do ropovodů a plynovodů z Norska, ačkoli nevíme, zda za dvacet let budeme využívat víc plyn z Norska, Ruska, nebo dokonce břidlicový plyn. Anebo zda pojedeme na solární energii. Politici se zkrátka neustále snaží předstírat, že oni vědí lépe než soukromý sektor, kam mají peníze téct.

Celá pohádka Evropské komise končí happyendem. Program údajně vytvoří 1,3 milionu nových pracovních míst. Takže si to shrňme. EU nám vezme 21 miliard, protože si myslí, že je použije lépe než my. Tyto peníze zázračně rozmnoží na patnáctinásobek, aby se vytvořila pracovní místa. Zcela se přitom zapomnělo na jednu podstatnou věc. Že ke každé investici je nutná myšlenka. Ta buď je, nebo není. Ale nepřijde rozhodnutím komise.