Dva hlavní tvůrci současného úspěchu eura, paní Merkelová a pan Sarkozy, se rozhodli a vy ostatní poslouchejte! Pro nejbližší dobu si naordinovali klid zbraní. Jsou přece Vánoce, a tak si musíme všichni odpočinout. Ale není to snad tak, že když někdo něco zkazí, měl by neprodleně, dnem i nocí, pracovat na nápravě až do šťastného konce? V EU ne.

Jako u nás "u Moravce", diskutuje se každou neděli i v Německu o politice "u Jaucha". A jako u nás, tak i v Německu se k ničemu nedojde. Přesto je ale zajímavé slyšet názory jiných a sledovat reakce jednotlivých účastníků.

"Všechno dobře dopadne," tvrdí rezolutní zastánkyně EU Viviane Reedingová. "Donutíme všechny státy užívající euro k vyrovnaným státním rozpočtům." Jak? S pistolí v ruce? Ta dobrá žena má pro finance kvalifikaci. Vystudovala na Sorboně antropologii, byla novinářka, později se vrhla na politiku a teď je nikým nevolená komisařka Evropské komise pro justici, základní práva a občany. Kromě toho má pas Lucemburska, země, která ještě nedávno patřila do skupiny tak zvaných daňových rájů. Zcela bezpečně ví, že ratingové agentury je nutno zlikvidovat. Kdo bude po jejich eliminaci hodnotit jednotlivé státy a tím spolurozhodovat o výši jejich úroků, to neprozradila.

Pan Jauch diskutující vybírá "vyváženě". Tentokrát se zúčastnil i nenapravitelný socan, partner východoněmecké soudružky přezdívané Rudý čertík (rotes Teufelchen), před nepříliš dávnou dobou německý ministr financi a bojovník proti mezinárodnímu kapitálu La Fontaine: "Musíme za každou cenu zlomit moc bank!" Kdo mu pak bude půjčovat peníze, to neřekl.

Zástupce druhé strany, tedy kapitálu, Hans-Werner Sinn, skeptický pozorovatel eura, ekonom a ředitel mnichovského Ifo institutu (Ifo - Institut für Wirtschaftsforschung), vidí příčiny současných potíží eura zcela jinak. Přijetím eura se některé země, které si do té doby musely půjčovat s vysokým úrokem, dostaly najednou k možnosti laciných úvěrů. Vyplývalo to z příznivého mezinárodního ocenění nové měny, a tak byl jejich rating stejný jako těch nejspořádanějších - AAA. Země, které dříve pravidelně devalvovaly své měny a tím pomáhaly svému zboží na mezinárodních trzích, si mohly najednou půjčovat za stejný úrok jako z gruntu solidní Německo. Pan Sinn také nevidí euro jako nástroj sbratřování evropských národů. Půjčky bohatých chudým státům komentuje známou lidovou moudrostí, že pořádek dělá přátele a půjčky opak. V Řecku už dávno nejsou, jako tomu bylo dřív, němečtí turisté vítáni s otevřenou náručí. Euro začíná pomalu, ale jistě Evropu rozdělovat.

Souhrn: Zavést nové euro pro vybrané nejde. Vrátit se k marce a dalším měnám také ne. Ratingové agentury jsou zloduši ve službách Wallstreetu (jak vytrženo z úst našich bývalých pánů soudruhů) a bankéři, to je jen chtivá zběř. Nikomu nevadí, že banky dostaly od politiků (prezidenti Carter, Clinton a další) nařízeno dávat hypotéky i nemajetným. Bankéři pak tyto prodělečné půjčky přetvořili do jiných "finančních produktů" a vyrazili s nimi do Evropy. Tam jim jejich trochu "momentálně zaostalí" kolegové, převážně ze státních bank - Bayerische Landebank (LB), Westdeutsche LB a mnoho dalších - skočili na špek a div se o tyto "šrotpapíry" nepoprali.

Abych zůstal v Německu. Téměř to vypadá, jako by všichni o euru diskutující věděli, jak se v kraji říká, Bahnhof. Do češtiny to lze přeložit jako "vědět trus".