Šéf ropné společnosti Aramco ze Saúdské Arábie pronesl minulý týden projev na téma energetické politiky západu. Na jedné straně má nepochybně konflikt zájmů, na druhou stranu jeho země rozhodně nepropadla politické korektnosti. Podle něj nemá svět žádný plán na transformaci energetické soustavy.

Prezident saúdské společnosti Aramco se zúčastnil konference ve švýcarském Luzernu, kterou organizovala firma Schlumberger poskytující různé služby těžařským společnostem. Ve svém projevu řekl:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Začíná podzim a globální energetická krize slibuje těžší zimu zvláště v Evropě. Bohužel dosavadní reakce přináší málo naděje, že krize brzy skončí.

Až se budou historici zabývat současnou krizí, uvidí, že varovná světla ve světové energetické politice blikají již téměř dekádu. Investice do ropy a plynu spadly mezi rokem 2014 a minulým rokem o více než 50%. Navýšení investic v tomto roce je příliš málo a příliš pozdě.

Mezitím byl transformační plán v energetice oslaben nereálnými scénáři a chybnými předpoklady. Například jeden scénář vedl mnohé k předpokladu, že průmyslové obory, které využívají ropu, přejdou na alternativní zdroje téměř přes noc, a proto se ropná poptávka již nevrátí na úroveň z doby před pandemií. V reálu se poptávka po ropě zvýšila, jakmile se ekonomika začala vzpamatovávat z pandemie.

Naopak energie ze solárních a větrných zdrojů stále dodává pouze 10% světové potřeby energie.

Snad nejškodlivější idea byla ta, že nejsou nutné žádné plány pro mimořádné situace.

Ropní baroni fuj

Protože jste skandalizovali investory do ropy a plynu, odstavovali plynové a uhelné elektrárny, nediversifikovali zdroje energie a zejména plynu, protože jste byli proti terminálům na zkapalněný plyn a jaderné energii, měl by být váš plán přechodu na jiné zdroje energie dobře připravený.

Místo toho ukázala současná krize, že váš plán je jen řada písečných zámků, které spláchly vlny reality. Miliardy lidé na celém světě nyní čelí následkům, které budou pravděpodovně závažné a dlouhodobé.

Tohle jsou skutečné příčiny tohoto stavu energetické nejistoty: podinvestování do ropy a plynu, alternativy nejsou připraveny, neexistuje záložní plán. Ale nikdo by nepoznal, že tomu tak je, kdyby se díval na současná opatření.

Není peníz, nejsou investice

Například konflikt na Ukrajině jistě zintenzivnil efekty energetické krize, ale není klíčovým důvodem. I kdyby konflikt dnes skončil, krize by neskončila. Navíc zastropování cen energie může zákazníkům krátkodobě pomoci, ale neřeší skutečné příčiny. Zdaňování firem, když chcete, aby zvýšily produkci, není určitě ku prospěchu.

Zatímco Evropa agresivně podporuje alternativní a obnovitelné zdroje energie, aby snížila jednu závislost, může ji lehce nahrazovat závislostí jinou. Konvenční spotřebitelé energie, kteří očekávají, že výrobci budou masivně investovat, aby uspokojili jejich krátkodobé cíle, by měli svoje očekávání rychle upravit. A odvádění pozornosti od skutečných příčin tím, že se zpochybňuje morálka ropného průmyslu, problém nevyřeší.

To je, proč musí mít svět jasno o skutečných příčinách situace a řešit jejich následky. Jeden příklad: Protože byly investice do plynu, jehož uhlíková stopa je nižší, ignorovány, očekává se, že globální spotřeba uhlí tento rok vzroste. To by nás dostalo na úroveň rekordní spotřeby z doby před deseti lety.

Minimální produkční rezervy

Právě v tomto okamžiku jsou zásoby ropy nízké a využitelné globální produkční rezervy jsou kolem 1,5% globální poptávky. Pouze udržení stávající produkce vyžaduje mnoho kapitálu. A přitom je téměř k neuvěření, že strach je důvodem, že investice do velkých dlouhodobých projektů těžby ropy a plynu klesají.

Až se globální ekonomika zotaví, můžeme očekávat, že se poptávka dále zvedne a eliminuje i ty minimální rezervy v produkční kapacitě. Až se svět probudí, už může být pozdě na změnu kurzu.

Svět si zaslouží výrazně lepší reakci na tuto krizi. Teď je doba na zvýšení investic do ropy a plynu. A snad tato krize konečně lidi přesvědčila, že je potřebný lepší plán transformace energetiky.

To vyžaduje světovou shodu postavenou na třech dlouhodobých strategických pilířích:

• Uznání politiků, že dodávky dostupné konvenční energie jsou nutné v dlouhodobém horizontu;
• Další snižování uhlíkové stopy u konvenční energie včetně snižování energetické náročnosti při její spotřebě;
• Nové zdroje energie s nízkou uhlíkovou stopou, které spolehlivě nahradí prověřené konvenční zdroje.

A tak přijde zase jaro.

Převzato ze serveru Sýr zdarma se souhlasem redakce