Stalo se módou instalovat fotovoltaické panely na střechách, i jinde. Jen se přitom v rámci zelené ideologie zavřely oči před ekonomikou a elementární spravedlností.

Fotovoltaik dostane na fotopanely nejprve dotaci od státu, tedy od nás všech. Až 200 000 Kč, neboli polovinu z nákladů. Ale kdo může dotaci dostat: jen ten, kdo má nemovitost, na niž může instalovat fotopanely. A zároveň jen ten, kdo může přibližně polovinu finančních nákladů na fotoelektrárnu dodat ze svého. Tedy jen bohatí...

Fotovoltaik se raduje, že když svítí slunce, nespotřebovává elektřinu ze sítě a ušetří. Jaksi zapomíná, že když slunce nesvítí, odebírá - ze svého pohledu samozřejmě a automaticky -elektřinu ze sítě. Ale tím, že jí odebírá málo, se podílí jen neúměrně málo na celkových nákladech na sítě a na zálohování nejistých fotovoltaických (a větrných) zdrojů zdroji jinými (např. plynovými). Tyto celkové náklady se totiž z převážné míry rozpočítávají do každé kilowatthodiny odebrané ze sítě. Kdo odebírá kilowatthodin jen málo (fotovoltaik), podílí se málo. Přitom odebíraný výkon fotovoltaikem, když Slunce nesvítí, není malý - síť musí být na to dimenzována, včetně velkých záložních zdrojů.

Výsledek: kdo má fotovoltaiku, opět čerpá dotace od těch, kdo ji nemají – každou kilowatthodinou, kterou ze sítě odebere.

Závěr:
1.podporovat fotovoltaiku přímými dotacemi je mravně špatné, je to direktivní přesun peněz od chudých k bohatým.

2. je třeba, aby ceny elektřiny na každém elektroměru odrážely aktuální nabídku a poptávku (tedy když nebude slunce svítit a/nebo vítr foukat, elektřina bude drahá). Technicky to lze. Nejenže se tím potlačí (zpoplatní) parazitování fotovoltaiků na síti, ale více se využije elektřina všeobecně právě tehdy, když jí bude nadbytek a bude (velmi) levná. Ba až s cenou nulovou. Typicky, když Slunce svítí na všechny ty nadbytečně dimenzované fotovoltaické panely, vzniklé díky dotacím.

Jsou-li fotopanely vskutku ekonomickým přínosem, ať fungují bez dotací. Těch přímých, i těch zakamuflovaných do ceny elektřiny.