O co jde ve skutečnosti

Existují oblasti veřejného života, kde obyčejný zdravý rozum jednoduše nestačí. Jednou z nich je energetika, kde se hned po Novém roce strhl nebývalý poprask. Jak známo, Evropská unie v čele s Německem a severskými státy hodlá co nejdříve vytvořit hospodářství, které využívá pouze zelenou či ekologickou energii.

Důvodem je ochrana vzácných zdrojů, ve vyhrocené podobě snaha zabránit emisím skleníkových plynů, kterých je v atmosféře tolik, že jsou podle všeobecně uznávaných teorií viníkem globálního oteplování a změny klimatu.

Po Novém roce ovšem vyšlo najevo, že Evropská komise připsala do seznamu ekologických zdrojů plyn a jádro. Proti tomu protestovali aktivisté a dokonce vlády některých zemí, které takový prohřešek proti vědeckým faktům odsuzují. Plyn rozhodně není obnovitelným zdrojem a jeho spalování produkuje kysličník uhličitý. Ani u atomu nejde o obnovitelný zdroj, navíc není vyřešena otázka, kam trvale uskladnit jaderný odpad.

Rozhodnutí Komise naopak hájí stále silnější hlas tradicionalistických energetiků. Při využívání atomu v elektrárnách jde nepochybně o čistou výrobu v tom smyslu, že kysličník uhličitý neprodukuje. Spalování zemního plynu pak je prostě nezbytné, protože z něčeho se elektřina vyrábět musí. U zemí, jako je Česko, nelze spoléhat, že spotřebu může někdy pokrýt pouze slunce, vítr, voda a spalování biomasy.

Aby to nebylo úplně jednoduché, tak je možné začít pochybovat, jestli za globální oteplování opravdu mohou v první řadě skleníkové plyny. Nakonec nás, prosté občany, informace z vědeckého světa poslední dobou příliš často zklamaly a ověřit je nedokážeme.

Jednou větou – ve sporu mezi příznivci obnovitelných zdrojů, atomů a zemního plynu nám zdravý rozum nepomůže, pouze pod kůží zůstává pocit jakési neurčité energetické katastrofy, která se k nám blíží.

Přesto se dá sporům porozumět, ovšem na jiné či vyšší úrovni, ve které se evropské debaty o ekologii, energetice, nebo třeba zemědělství vždy odehrávají. Účelem není najít ani prosadit pravdu. Účelem obvykle bývá získat pokud možno nerušený přístup k evropským dotacím. Není jisté, jestli obnovitelné zdroje pokryjí spotřebu energie po roce 2030 nebo 2040.

Těžko říci, jestli něčemu pomůže, když se přejde na plyn, anebo když si země typu Česka zajistí zálohu v podobě atomových elektráren. Pokud ovšem zmíněné teze držím s dostatečnou přesvědčivostí a důrazem, mohu ke svému podnikání využít mohutnou podporu z Bruselu, která se už počítá na stovky miliard eur ročně.

Vlastně ani tak nejde o to zarazit atomové elektrárny, ale zabránit tomu, aby měly nárok na dotace. Platí i naopak – právě přes podporu atomu si mohou na bruselské peníze sáhnout i provozovatelé jaderných kolosů.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus