Nová sněmovna je složená ze sedmi stran. S největší pravděpodobností budeme mít také úplně jinou vládu. Co to přinese české energetice a Čechům vůbec?

Volby do poslanecké sněmovny dopadly, jak dopadly. Mezi kandidujícími stranami bylo jen minimum těch, které pochopily, v čem spočívá největší současné ohrožení Evropy. Jednotlivých evropských států, Unie i Evropy jako celku.

Nyní bude záležet na tom, zda zvolení poslanci dodatečně prozřou a uvědomí si, že elektřina je v 21. století tou nejdůležitější energií moderní společnosti. A současně si uvědomí, že ji nelze v dostatečném množství vyrábět ze zdrojů, jež jsou závislé na počasí a na tom, zda je právě noc či den. Jde o to, za jak dlouho noví poslanci pochopí, že přes veškeré powerpointové prezentace aktivistických skupin nebo Evropské komise stále platí fyzikální zákony. Ty mimo veškerou pochybnost dokazují, že elektřinu ze slunečního svitu nelze vyrábět v noci a v podstatě ani v době, kdy je pod mrakem. Stejně tak dokazují, že nelze vyrábět elektřinu z větru, když vítr nefouká. 

Na těchto základních faktech nezmění ani zbla to, kolik takových zdrojů postavíme a kolik do toho investujeme peněz. Prostě když nesvítí nebo nefouká, elektřina se nevyrábí. Žádná dotace od žádné vlády ani přerozdělené peníze z Bruselu – nejdříve vybrané od členských států – na tom nic nezmění. Protože fyzikální zákony se nedají ovlivnit žádnými penězi. To by ukázaly i dopadové studie, kdybo je Evropská komise nechala udělat. Což v rozporu se svými povinnostmi neučinila.

Jestliže tohle noví poslanci rychle nepochopí, čeká nás nejdřív drahota a potom tma a zima. Zdražování všeho včetně elektřiny už se rozběhlo. Ovšem samotné zdražování elektřiny bude znovu a znovu zdražovat všechno ostatní. Firmy budou muset do cen promítat vyšší ceny elektřiny, kterou potřebují pro svoji výrobu či jinou práci. Majitelé bytů budou její vyšší cenu promítat do nájemních smluv nebo záloh na energie. Současně s tím probíhající tlak na co nejrychlejší odstavení uhelných elektráren bude dále zvedat ceny elektřiny, protože jí na trhu bude stále méně. Cena tepla bude růst proto, že teplárenské společnosti budou muset přejít na plyn, jehož ceny jsou nyní již závratně vysoké.

Jediná cesta, jak by teoreticky bylo možné z takzvaných obnovitelných zdrojů zajistit zásobování energií tak, jak jsme na to zvyklí a jak moderní společnost potřebuje, jsou obrovská bateriová úložiště. Taková, jež by dokázala v tomto standardu zásobovat jednotlivé státy, však nikde na světě neexistují a ani je zatím nikdo neplánuje. I kdyby je však někdo plánoval, potřeboval by na ně obrovské částky. Tak obrovské, že pro mnoho zemí včetně Česka budou nedostupné. Podle zatím jediného odhadu, který je k dispozici, by úložiště s kapacitou na týdenní spotřebu Česka stálo 40 bilionů korun. Naše republika přitom již nyní dluží víc než dva biliony, což už samo o sobě je částka jen velmi stěží kdy splatitelná. A i kdyby někdo takovou investici dokázal uskutečnit, musel by ji zohlednit v ceně svých služeb, tedy dodávek elektřiny. Kam by to její cenu vystřelilo, si dnes nikdo netroufne ani odhadnout.

Mimochodem, kdybychom chtěli naši spotřebu pokrýt jen z fotovoltaických elektráren, musely by mít instalovaný výkon desetinásobně vyšší, než je zimní spotřeba. Jednoduše proto, že v zimě dodávají celostátně méně než 10 procent svého instalovaného výkonu. Jaký je výkon větrných elektráren při zimním bezvětří, si asi dovede představit každý.

Je třeba si uvědomit, že není pravda, že Zelený úděl (Green Deal), se kterým souhlasil premiér Andrej Babiš, je potřeba brát jako fakt, s kterým se nedá nic dělat. I když to říkají předsedové stran. Od každé smlouvy se totiž dá odstoupit. Pro buducnost České republiky je to existenční nutnost. Bez ohledu na to, co po nás za to Brusel bude chtít. Nějaké výjimky či dílčí úpravy totiž nic neřeší. Dokud nebudeme mít dost vlastních jaderných zdrojů, nemůžeme odstavovat ty současné uhelné. A stavět místo nich plynové nedává žádný smysl. Tím spíš, když si uvědomíte, co se nyní děje s cenami plynu.

A „záchrana světového klimatu“? Pokud je něco takového skutečně možné, což podle mnoha klimatologů a dalších vědců není, musí na tom pracovat všechny státy světa současně. Ne pouze ty, jež jsou členy EU a USA.

Celý problém se dá shrnout zhruba takhle: Buď si budeme myslet, že zachraňujeme planetu, a budeme mít těžko představitelnou drahotu a současně nebudeme mít elektřinu a teplo, nebo si nejdřív postavíme dostatek spolehlivě fungujících zdrojů, jež nám umožní zachovat si životní úroveň a ekonomiku, a pak teprve se budeme zabývat onou záchranou planety. Jen v tom druhém případě může mít naše snaha šanci na úspěch.

Podobná slova ale ve sněmovně s téměř stoprocentní jistotou ještě nějaký čas neuslyšíme. Ale snad poslankyně a poslanci opravdu prozřou, protože tohle je reálné nebezpečí, které už nám strčilo nohu do dveří. Nic naši budoucnost nyní neohrožuje víc.

Převzato z webu iUhli.cz