Politici se před komunálními a senátními volbami předhánějí, kdo lépe zatne tipec slunečním baronům rejžujícím miliony až miliardy na státní podpoře alternativních zdrojů.

Ministr financí Miroslav Kalousek slibuje, že lze zařídit, aby ceny nevzrostly vůbec, premiér Nečas to označuje za populismus a říká, že zdražení elektřiny o pět procent se nevyhneme, a další také nabízejí svá zázračná kouzla.

Společně všem lze pouze vzkázat: je to marné, je to marné, je to marné. Přirovnat se to dá k zákonu zachování hmoty. Nic se ztratit nemůže. Když já někde přijdu o korunu, tak se nepochybně u někoho jiného objeví. Když korunu ušetřím, tak někomu jinému bude chybět. Masové nasazení tzv. obnovitelných zdrojů energie v podobě odhlasované Evropskou unií zcela nevyhnutelně vede a povede k masivnímu růstu cen energií a ke ztrátě konkurenceschopnosti evropského průmyslu. A to zdaleka nejen v Česku.

Rošáda s ČEZ nepomůže

Miroslav Kalousek má samozřejmě pravdu, když říká, že pomocí emisních povolenek lze zabránit veškerému zdražení elektřiny způsobenému zaváděním alternativních zdrojů energie. Nějakých šedesát miliard korun, které mají ČEZ a některé další energetické firmy ušetřit ročně po roce 2013 díky výjimce vybojované na Bruselu Polskem a Českem, dokáže solární malér zalepit. ČEZ je dokonce schopen to celé do roku 2013 financovat – tím, že by státu na kompenzaci vysokých cen elektřiny půjčil. Peníze by si pak (po roce 2013) nechal srazit z ceny povolenek, jež by si podle této varianty musel od státu koupit.

Jenže je zde několik háčků. Placení za emisní povolenky bylo ČEZ odpuštěno za to, že provede masivní investice do snížení emisí oxidu uhličitého. Česko má vysoký podíl výroby energie z uhlí (podobně jako Polsko) a záměrem schváleným v Bruselu bylo dát těmto zemím šanci na technologické přezbrojení. Zrušení výjimky však nevyhnutelně povede k tomu, že ČEZ jako svou investici do ekologičtějších zdrojů vykáže nákup fotovoltaických parků a cenu povolenek pak zcela nekompromisně promítne do ceny elektřiny pro domácnosti a firmy. Takže ceny možná neskočí letos, ale budou postupně narůstat během několika málo příštích let, a to na úroveň vyšší oproti současnosti o desítky procent. Nápad premiéra Nečase na dodatečné zdanění fotovoltaických zdrojů je z jistého pohledu čistší, ale opět neřeší podstatu problému. Pouze se vrátí stav, s nímž předchozí vlády počítaly. Tedy že kdo si postaví sluneční elektrárnu, tak se mu vložené peníze vrátí bezpečně a bezrizikově do patnácti let místo současné nemravné návratnosti šest až sedm let. Jenže i potom bude fotovoltaická elektřina několikanásobně dražší než elektřina z Temelína. Na druhou stranu se tím přiznává, že klimatické náboženství prostě stojí nějaké koruny každou českou domácnost.

A že je to nakonec mnohem více, než nám pánové a dámy kdysi říkali? Chybička se vloudila. Boom solárních elektráren má jistě své nepříliš voňavé pozadí a škody způsobené daňovým poplatníků jdou a půjdou do miliard korun. Je proto zcela nezbytné najít konkrétní odpovědné osoby, které byly u toho, že dvířka do kurníku zůstanou kunám pár nocí otevřena. A taky z toho vyvodit nějakou odpovědnost. Na druhou stranu je třeba konečně říci, že alternativní zdroje energie jsou a vždy budou mnohonásobně dražší než zdroje klasické. Jestliže za energii z Temelína dáme korunu a za stejné množství ze „solárek“ či větrníků šest, neřkuli dvanáct korun, a přitom administrativním opatřením nutíme spotřebitele energii z alternativních zdrojů masově kupovat, nemůžeme se divit, že v průměru elektřina podražuje. A to o hodně. Tedy pokud nejsme politiky evropského formátu cítícími zásadní odpovědnost za spasení zeměkoule před globálním oteplováním – a o ekonomických souvislostech nevíme ani zbla. A mimochodem, nikdo ještě netuší, kolik bude stát nakonec daňové poplatníky ekologická likvidace jedovatých obsahů solárních panelů či rezavých stožárů větrných elektráren.

Záchrana z jádra?

Ale míra kompetentnosti evropských politiků je téma na speciální komentář. Rozhodně už to dochází i těm méně chápavým – a tak se hledá řešení. Nejjednodušším je to, podle nějž budou za ekologicky pozitivní a ke klimatu šetrné obnovitelné zdroje prohlášeny i jaderné elektrárny. V tom případě bychom v Česku měli vystaráno a žádné další psí kusy s alternativními zdroji by nebylo třeba předvádět. Jestli nějaký podobný trik velmi rychle neprojde a klimatické šílenství neskončí, bude to mít pro Česko i celou Evropu poměrně dramatické důsledky v rychlé ztrátě konkurenceschopnosti domácího průmyslu, nárůstu nezaměstnanosti a poklesu životní úrovně. Nakonec, kdo se zajímá, ví to už dávno. Skutečnost, že se lidé bez práce budou moci opalovat v čistém vzduchu na zelené louce, se pak bude jevit jako idylická katarze současné štvanice moderní doby jen opravdu poměrně malému okruhu veřejnosti. K těm hrám je totiž odjakživa potřeba taky trochu chleba. A bez něj ulice opravdu žádnou idylu necítí a podle toho se i chová.

MfD, 13.10.2010

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro