I stará dobrá koruna je předmětem politického boje. Topolánek ji nechce hned a okamžitě vyměnit za euro, a tak si ho vzal minulý týden na paškál Jiří Paroubek a obvinil ho z toho, že ničí českou ekonomiku, protože trpí to drastické posilování české měny. Topolánek promptně v Hospodářských novinách reagoval, že lepší silná koruna a nižší inflace než slabá koruna, vysoká inflace a Paroubek u moci. Nic proti gustu, ať se pánové perou, jak uznají za vhodné. Jen ten šéf opozice by fakt neměl do té měnové politiky moc mluvit a měl by si vybírat jiná témata. Vždyť mu jich premiér nabízí denně plnou nůši. Paroubek se prý chystá být jednou prezidentem, bude pak vybírat členy bankovní rady a neměl by být odborné veřejnosti dlouho dopředu pro smích.

Jeho nápad bránit korunu před spekulanty tím, že ji co nejdříve zavedeme do tzv. ERM II čili mechanismu směnných kurzů, který je jakýmsi předpokojem eurozóny, je opravdu kuriózní a dělá z něj již poněkolikáté v tomto oboru nedobrovolného baviče. ERM II je totiž zvláštní druh kurzového režimu, při němž kurz domácí měny nesmí oproti euru poklesnout více než o dvě a čtvrt procenta, zatímco posilovat může o patnáct procent, ale když se blíží patnáctiprocentní hranici, tak Evropská centrální banka může posunout střed, od nějž se odchylka počítá, libovolně vzhůru. Tak se to stalo například naposledy na Slovensku.

Neexistuje asi na světě kurzový systém, který by více nahrával spekulacím s měnou, než je právě tento. Je jasné, že kurz se bude pohybovat fakticky pouze vzhůru a při spekulaci na revalvaci měny ve správný čas nemůže dojít k žádným významným ztrátám. Je tedy jasné, že měny nacházející se v ERM II jsou na trhu považovány za dobrou příležitost k výdělku.

Každá země také chce pobývat v ERM II jen co nejkratší dobu, kterou jsou nekonečně dlouhé dva roky, a celý tento vstupní test pro euro je experty dlouhodobě kritizován a funguje už jen z politických důvodů, protože jinak by bylo nutné měnit maastrichtskou smlouvu o EU.

Ale odpusťme inzitnímu bankéři Paroubkovi jeho nepochopení systému kurzových spekulací. Upozorňuje totiž na problém nedávného drastického zhodnocení české měny, a to přes všechnu legraci není žádná sranda. To, že extrémní ztráty českých exportérů zatím nevedly k propadům zahraničního obchodu a masivnímu zpomalení ekonomiky, neznamená, že to vše ještě nemůže přijít, až doběhnou existující kontrakty.

Současná situace však jen ukazuje krásu české ekonomiky skutečně bez závoje. Vysoký podíl průmyslové výroby s nízkou přidanou hodnotou a vysokými nároky na spotřebu energie byl u nás vybudován během posledních deseti let za pomoci stamiliardových investičních pobídek. Vznikla tak extrémní závislost české ekonomiky na německém trhu a snížila se pružnost ekonomiky. To ještě zhoršily změny v pracovním právu, takže český pracovní trh se svou strnulostí přiblížil standardním evropským poměrům. Schopnost vlády podpořit ekonomiku či ji utlumit je kvůli výši mandatorních výdajů zejména v sociální oblasti velmi omezená. Schopnost ekonomiky reagovat na vnější šoky tak rozhodně nevzrostla a představa, že se tak stane zavedením společné měny, a tím faktickým zrušením kurzu, je absurdním nesmyslem.

Dnes, pár dní po neuvěřitelných kurzových rekordech, to možná leckomu připadá bláznivé, ale leccos naznačuje, že česká měna tak rychle, jak posílila, zase oslabí. Dá se tedy čekat, že začnou pro změnu naříkat dovozci a dožadovat se konečně eura a Paroubek napíše novou stať.

Pravda však je, že české ekonomice evidentně svědčí koruna a její plovoucí kurz, který na strukturální potíže ekonomiky reaguje poklesem a na růst produktivity a konkurenceschopnosti růstem. Česká koruna je dobrým prostředkem, který zemi chrání před krizemi a nezaměstnaností a před nezvladatelnou inflací. Svědčí o tom i skutečnost, že máme dlouhodobě nižší úrokové sazby než euro a zároveň vyšší hospodářský růst a přinejmenším srovnatelnou inflaci jako eurozóna, samozřejmě pokud od ní odečteme české zvýšení DPH a deregulace.

MfD, 4.8.2008