Ruský milionář Michajil Guceriev už ví, že si tak jako dosud vyskakovat nemůže. Před časem dostal od svých přátel doporučení, že by měl svou prosperující ropnou společnost Russněfť prodat jinému, leč Kremlu bližšímu ruskému milionáři Olegu Děripaskovi. Ale nelíbila se mu doporučená cena a trochu zdržoval. Nedostavil se včas na příslušný kobereček, a tak přišel berňák a dopočítal mu nezaplacené daně za dvacet miliard rublů, tedy nějakých šestnáct či sedmnáct miliard korun. Milionář Míša pochopil a prodal. Podle agentur kupec Děripaska svůj čerstvě nabytý majetek moc v dlaních neohřeje a pošle ho dál. Kam jinam než do těch nejlepších rukou státního koncernu Gazprom. Gucerievův jmenovec, také Míša, ale příjmením Chodorkovskij, bručící toho času kdesi v lágru, už alespoň není s (kdysi jeho) Jukosem v kaši sám.

Příznačné je, že nyní už to nikoho na Západě vůbec, ale vůbec netrápí. Nakonec oligarcha jako oligarcha. Oloupení loupežníka není loupeží. A Gazprom je vlastně napravovatelem bezpráví. A brzy proto bude nejspíše takřka suverénním státem. Podle zcela nového zákona bude moci disponovat vlastními ozbrojenými složkami vybavenými automatickými zbraněmi. Privátní armáda bude chránit jeden z největších koncernů na světě. Je to asi dobře, protože čert ví, jak dopadnou v Rusku nadcházející prezidentské volby, byť to nyní vypadá naprosto skvěle. Co kdyby to nevyšlo a byl zvolen ruským prezidentem člověk, kterého dozorčí rada Gazpromu neschválila? A nový ministr financí by třeba jmenoval úplně nové šéfy berňáků, kteří by chtěli třeba Gazpromu doměřit daně za pozoruhodně výhodné nákupy majetku ruských oligarchů, kteří měli zrovna v nevhodnou chvíli příliš daleko ke kremelským pánům. Jistota je jistota. A my Češi bychom v tom měli mít obzvlášť jasno. Vždyť německý motor evropské integrace vyměňuje právě pro domácí jaderné elektrárny dosavadní palivo za palivo od Gazpromu, a to pod dohledem exkancléře Schrödera. To samozřejmě Evropu něco stojí a stát bude. Z tohoto pohledu je tou nejhloupější myšlenkou zatahování USA prostřednictvím jakési protiraketové obrany do jasně rozehrané hry, která se o střední Evropu mezi Ruskem a Německem nehraje zdaleka první století.

Proto bychom také podle řady opozičních, a dokonce i vládních politiků nejspíše měli mít pochopení pro ruský pocit ohrožení z jednoho radaru v Brdech a tuctu raket bez hlavic v Polsku. Lépe než Američané zprofanovaní válkou v Iráku ohlídá naši bezpečnost před režimy, kde podobně jako íránské národní gardy rozdávají školním dětem klíče od ráje a následně je posílají dělat průchody do minových polí, čerstvě zřízená armáda Gazpromu.

Ten již úspěšně pronikl do majetkových struktur největších evropských energetických firem a o své pozici ve střední a východní Evropě vůbec nehodlá diskutovat.

Zkrátka není nad politiku založenou na sdílených hodnotách. Je trochu problém, když ty sdílené hodnoty má financovat jen někdo z těch, kdo je původně sdílel. A když se třeba dotyčná vláda v rámci sdílení hodnot dozví, že by podobně jako nešťastný oligarcha Guceriev měla komusi cosi fungujícího prodat či něco jiného koupit, protože jinak by třeba ta ochrana nemusela fungovat tak dobře, jak to zpočátku vypadalo.

MfD, 7.8.2007