Internacionála moralizátorů a sociálních utopistů se po zvolení Donalda Trumpa s konečnou platností rozhodla, že je to nejenom padouch, ale i hlupák. Uvalení cel na hliník a ocel jim zdánlivě dává za pravdu.

Trump má špatnou pověst

Ať udělá americký prezident cokoliv, tak jeho odpůrci okamžitě rozeznají, že je to špatně. Pravda, v poslední době to mají stále těžší. Při kritice přestěhování amerického velvyslanectví do Jeruzalému museli dost balancovat, aby neupadli do otevřeného antisemitismu. Sankce proti Íránu sice mohou (zatím) vykládat po svém, ale americká vyjednávání se Severní Koreou pro kritiky z povolání byla a jsou tvrdým oříškem. Na chvíli si oddechli, když americký prezident setkání odřekl, protože se mu to hned dalo předhodit. Ale zrádce své špatné pověsti Trump jim udělal čáru přes rozpočet. Setkání se koná a oni mohou jenom doufat, že to v Singapuru nedopadne a jejich svět bude zase v pořádku.

Po pátečním uvalení cel na hliník a ocel se anti-trumpisté mohli cítit plně potvrzeni. A protože málokterý z nich rozumí ekonomice a málokterý ekonom nevzývá mantru o nepochybné prospěšnosti volného obchodu, tak je převažující mínění jasné. Trump byl znovu odhalen jako kazisvět a hlupák, který uškodí světu i sám sobě.

Amerika může cly získat

Ale štěstěna není anti-trumpistům zvláště nakloněna. Spojené státy totiž mohou z uvalení cel na hliník a ocel těžit.

Na první pohled se zdá, že cla zdražují importy surovin a tím i americkou výrobu. Zdražení dovezených surovin zdraží americká auta a ta se na světovém trhu hůře prodávají. Ale to není celý příběh. Cla mají dopad i v zahraničí. Exportéři hliníku a oceli do USA soupeří mezi sebou o podíly na trhu, a proto se budou snažit své ceny snížit. No a to prospěje americkým (auto)producentům, kteří budou nakupovat levněji. Takže v ideálním případě získá peníze nejenom americká státní pokladna za celní poplatky, ale také američtí výrobci, kteří mohou nakupovat suroviny levněji než před vyhlášením cel.

Upozornil na to Gabriel Felbermayer z mnichovského institutu Ifo. Pomocí simulačních výpočtů ukázal, že USA mohou zavedením cel získat a jejich obchodní partneři ztratit. America first se tedy může vyplatit.

A není to nic tak nového. Možnost optimalizovat cla promyslel již v 19. století britský ekonom Robert Torrens a zpochybnil tak od Adama Smithe a Davida Ricarda zděděnou víru v nepochybnou výhodnost volného obchodu.

Obchodní válka

Torrens upozornil ještě na jeden samozřejmý, ale většinou pomíjený rozměr mezinárodního obchodu, který má pro pochopení Trumpovy politiky velký význam. Mezinárodní obchod totiž nemusí být a také není stejně výhodný pro všechny zúčastněné hráče. Ano, existují komparativní výhody, ale přesto tam, kde jeden získává, jiný nebo jiní tratí. Obchodní politika je hra o moc a s použitím moci. Jasně řečeno: Obchodní válka je trvalý stav, jenom si ho žurnalisté většinou nevšimnou.

A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Obchod lze používat jako nástroj geopolitiky a Donald Trump dělá přesně to, a zejména z jednoho důvodu.

Americký prezident usiluje o změnu pravidel světového obchodu především kvůli Číně. Globalizace a mezinárodní obchod dosud nahrávaly především Pekinu. Čína mocensky dlouhodobě posiluje díky tomu, že ze známých důvodů vydělává na obchodu s oslabujícím, ale dosud stále solventním Západem. A to chce Trump změnit. Jeho politika rušení nadnárodních obchodních dohod a oslabování Světové obchodní organizace (WTO) je nástrojem v boji o světovou hegemonii s Čínou.