Tedy ne, že by jim rostly ceny tak, aby nebyli schopni splnit v daný okamžik správné maastrichtské kritérium, ale hrozí, že po zavedení eura inflace opět vzroste. To je opravdu fenomenální objev. Tedy ne s tou inflací, ale s pochopením, jak to vlastně v Evropské měnové unii chodí. Proto by bylo dobré zaznamenat tuto zprávu, která proběhla českými novinami takřka bez povšimnutí. Když si to totiž rozebereme, tak to vypadá, že se nejen tlačíme do dveří, do nichž nás nikdo zrovna s nadšením nezve, ale ještě máme zaplatit zcela nehorázné vstupné na představení, které sami umíme zahrát lépe.

Že vy se do takových dveří obvykle necpete? Já taky ne. Proč je zavedení eura vnímáno jako závod o vavřínový věnec, je pak úplně nepochopitelné. Zvláště když tahle poslední hláška není první případ diskriminačního chování evropských centrálních bankéřů. Již před více než rokem dali najevo Litevcům, že mají zůstat hezky na Východě a necpat se mezi kluky, kteří spolu hovoří. Měli, ti lumpové, inflaci vyšší, než předepisovala maastrichtská kritéria. Asi o jedno promile.

S tou inflací je to opravdu zábavné. Země na nižším stupni rozvoje, která dohání svého rozvinutějšího souseda a roste citelně rychleji, prožívá celkem standardní a milionkrát popsaný jev. Růst produktivity práce se odráží v růstu mezd a rozdílná úroveň cen v obou sousedních zemích se poměrně rychle sbližuje. To se může dít jednak tím, že rostou ceny v méně rozvinuté zemi zřetelně rychleji než v té rozvinutější, nebo ta slabší a méně rozvinutá měna posiluje a zahraniční zboží tak de facto zlevňuje vůči domácímu.

To znamená, že plzeňská dvanáctka v pražských restauracích bývala za euro, tedy za 32 korun. Leckde je pořád za 32, ale vzhledem ke kurzu koruny už za euro a deset centů. Rozdíl oproti tříeurovému evropskému standardu za pivo se snížil. Obvyklá je kombinace obou těchto faktorů. Takže ta plzeň se v dohledné době přiblíží dvěma eurům, ale to euro bude třeba za 25 korun.

Když však zavedeme euro a zmizí možnost posilování koruny, „tak pozor, kontrolní otázka, stane se co, soudruzi“? „No přece vyskočí nám ceny,“ pravil by poručík Troník z Černých baronů, které pánové z Evropské centrální banky jistě dosud nečetli, ale zřejmě by měli. Sbližování českých a německých či rakouských cen bude pokračovat tak dlouho, dokud budeme vyšším růstem dohánět německou a rakouskou ekonomiku. Pokud to budeme činit se společnou evropskou měnou, bude česká inflace odpovídajícím způsobem vyšší. Tenhle účet nejde obelhat.

Tlačenice u eurokorýtek

Minulý týden vyšel sborník Euro versus koruna, shrnující názory politiků, politologů a ekonomů na zavádění společné měny. Viceguvernér ČNB Miroslav Singer upozorňuje, že vzhledem k již výše uvedeným ekonomickým zákonitostem by po zavedení eura mohla česká inflace vyskočit až na sedm procent.

To udělal pánům ve vedení Evropské centrální banky radost. Pokud budou trvat na inflačním kritériu a jeho plnění po vstupu do eurozóny, nebude se k jejich plným korýtkům ve Frankfurtu nad Mohanem nepříjemně tlačit nikdo z těch drzých východních centrálních bankéřů, a to je zřejmě také jedním ze zásadních motivů této politiky.

My bychom měli ale přemýšlet o něčem jiném. Stojí nám zabrzdění inflace za razantní zpomalení růstu ekonomiky a životní úrovně i zakonzervování pozice ČR jako levné montovny západní Evropy, což je v takovém případě zcela nevyhnutelné? Politici by nyní měli odpovědět, zda upřednostňují euro, nebo prosperitu. Koruna je totiž zcela evidentně stabilnější a úspěšnější měnou než euro.

MfD, 2.7.2007