Vždyť špekáček z masa jde koupit i dnes. Jen je to obtížné v obřích nákupních centrech, kde vás lákají na „vždy nejnižší ceny široko daleko“ a podobně.

Skutečnost, že Evropská unie začne chránit ten správný recept na špekáček z masa a špeku, na tom nezmění téměř nic. Kdo chce kupovat takzvanou uzeninu za třicet korun, tak si ji bude dál kupovat jako vuřt, buřt či špekáček drůbeží. A bude mu jedno, že tento výrobek má s masem společného jen to, že se prodává v oddělení masa a uzenin.

Evropská unie opravdu není svatý Antoníček, a už vůbec ne obdoba Ježíše Krista, měnícího vodu ve víno. Změnit sóju a separáty na maso opravdu nedovede. A nedovede ani za naše uzenáře odvést jejich práci na budování vlastní značky. Je přitom jedno, zda má jít o značku lokální, uznávanou na „dohled od komína“, nebo celostátní, či přímo evropskou.

To musí naše firmy sáhnout do kapsičky a investovat do marketingu a budování značky a také dbát na to, aby se jejich jméno neobjevovalo na kdejakém opekáčku, který se při opékaní mění ze skupenství pevného na kapalné a posléze velmi nevábně plynné.

Jasně, že to stojí čas, peníze a hodně práce, ale lobbováním v Bruselu to nahradit nelze. Spotřebitel, kterému záleží na tom, co jí, si totiž vždycky bude raději kupovat Frantův špekáček, protože si už vyzkoušel, že ho Franta dělá dobře, a nějaký eurošpekáček podle třeba desetkrát chráněného receptu pak nemá šanci.

Jen musí být dost těch spotřebitelů, kteří chtějí jíst opravdové jídlo, což zjevně stále je. A podle toho, jak roste zájem i o dražší potraviny, jich stále přibývá.

Nicméně někdy by ten zásah vrchnosti, ať už pražské nebo bruselské, neškodil. Příkladem jsou praktiky v prodeji drůbežího masa, které silně hraničí s podváděním zákazníků.

Ono se hezky vykládá, že jsou kuřecí prsíčka na řízek ze zdravotního hlediska vhodnější než krkovička, a někomu možná ten rozdíl v chuti tolik nevadí, tak proč ne.

Jenže dnes velmi často koupíte balíček kuřecích prsíček a můžete se dost divit. Dříve stačilo jen pečlivě zkoumat dobu spotřeby, nyní je vhodné vzít si i brýle na drobounkými písmenky popsané složení. Ke svému překvapení se dočtete, že to maso obsahuje přídavek „až dvaceti procent vody“, samo sebou osolené. Ve skutečnosti bývá drůbeží maso napumpováno ještě mnohem více a pak se dost divíte, co se vám to děje na pánvi s rozpáleným tukem a proč se ten řízek ve strouhance tak scvrkl a nechutná tak, jak dříve chutnával.

Ještě drastičtěji šizené jsou nejrůznější drůbeží výrobky obsahující kromě famózního množství vody vysoký podíl drůbežího separátu, což je strojově oddělená měkká tkáň z drůbežích kostí, která nemá se svalovinou vůbec nic společného. Je to sice zdraví neškodná, ale také značně nechutná hmota a její hodnota pro výživu je nulová. Takže ta kuřecí šunčička opravdu nemusí být často nic moc.

A tak by možná nebyla chyba pomoci chovatelům vepřů a zase vrátit zpět prase na jeho osvědčenou pozici na domácím jídelníčku. Slibované drastické zdražení vepřového nedorazilo, ceny stoupají jen mírně, a přitom stavy vepřů klesly letos už o čtrnáct procent.

A to nemluvím o té chuti.

MfD, 28.7.2008