Přestane stát platit zdravotní pojištění za děti a důchodce?

ANO se nadechlo k Velké daňové reformě, o které ještě nedávno nesnil ani Andrej Babiš.

Změny v daních Babiš a spol. chystali, ne však nijak převratné. Se sociálními demokraty se dohodli na tom, že jejich vláda zruší superhrubou mzdu u daně z příjmů a navrhne novou sníženou sazbu 19 procent z hrubé mzdy. Tento záměr také koalice vepsala do vládního prohlášení.

Zaměstnanci by si v takovém případě mírně polepšili. Teď odvádí daň z příjmů ve výši 15 procent ze superhrubé mzdy (hrubá mzda zaměstnance navýšená o odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění), což odpovídá 20,1 procenta z hrubého výdělku.

V souboji ANO a ČSSD o to, kdo může za vládní úspěchy (sociální vymoženosti), se však Andrej Babiš rozhodl vynést trumf: Snížíme daň z příjmů na 15 procent hrubé mzdy!

Na první pohled – bingo. Jenže, jak je v Česku zvykem, ani tahle sleva by nebyla zadarmo. Šéfka financí Alena Schillerová upozornila, že zaměstnanci, zaměstnavatelé a živnostníci by ji zaplatili ve vyšším zdravotním pojištění.

Stát by se vyvázal z plateb veřejného zdravotního pojištění za ty, kteří nevydělávají, tedy za děti, studenty, ženy na mateřské, důchodce, nezaměstnané, invalidy. Tuto povinnost by přenesl na ekonomicky aktivní část populace.

Práce se trestá

Takový plán přitom ANO před volbami, ani po nich neavizovalo. Babiš jen láteřil, že české zdravotnictví je „neefektivní“, že v něm jsou „černé díry“, ve kterých mizí hromada peněz.

Teď, když má jeho strana Ministerstvo zdravotnictví dva roky pod kontrolou, měl by se tedy našinec konečně dočkat informace, že černé díry jsme objevili, že je ucpeme (anebo, že jsme je už ucpali) a systém se stane efektivnějším. Místo toho vládní hnutí zvěstuje, že část „neefektivních“ plateb přesune na zaměstnavatele, zaměstnance a OSVČ.

Samosebou takový záměr musel narazit na odpor. Jako hlavní námitka proti plánované reformě je předkládáno vysoké zdanění práce, tedy rozdíl mezi náklady zaměstnavatele na zaměstnance a čistou mzdou zaměstnance. Už teď je vysoko nad průměrem zemí OECD (patrné to je třeba tady).

Vyšší zdravotní pojištění by lidskou práci ještě víc prodražilo. Za pracovní výkon by tak byl každý po zásluze (a ještě víc než dnes) potrestán (zdaněn).

Je patrné, že takové opatření by ekonomickou aktivitu v Česku nepovzbudilo. Teď bychom ho možná nepocítili, na pracovním trhu je přebytek poptávky. Jenže za dva tři roky může být, a nejspíš bude, poměr nabídka–poptávka opačný.

Se Schillerovou se dá souhlasit v tom, že zamýšlená reforma by zajistila průhlednější financování zdravotnictví. Bylo by jasné, ze kterých peněz je pojištění financováno. A ministryně má také pravdu, když připomíná, že v mnoha jiných evropských zemích se stát na zdravotním pojištění nepodílí.

V těchto zemích, třeba v Německu, však platí zdravotní pojištění také důchodci. V Česku by bylo celé na bedrech ekonomicky aktivních lidí. A těch je v populaci menšina, zhruba čtyři a půl milionu.

Tato skupina by tedy musela hradit zdravotní pojištění nejen za sebe, ale beze zbytku i za dalších šest milionů lidí, kteří nyní v systému figurují jako „pasivní“ státní pojištěnci. Fakticky však do něj přispívají, protože odvádějí daně, ze kterých stát posílá část na jejich pojištění.

Máte málo? Tak vám naložíme

Podstatným nedostatkem reformy je to, že jde proti demografickému vývoji. Češi stárnou a podíl ekonomiky aktivních lidí se po roce 2030, kdy začnou do důchodu odcházet Husákovy děti, významně sníží.

Důsledkem reformy, kterou Schillerová usilovně vysvětluje, by byl nižší počet těch, kteří do systému zdravotního pojištění přispívají. V budoucnu by pak čím dál menší podíl lidí přispíval čím dál většímu podílu lidí. Odvody na zdravotní pojištění by se tak zvyšovaly a s nimi by rostlo zatížení práce.

OECD loni ve své zprávě upozornila, že péče o starší lidi je nákladnější a senioři ve věku nad 65 let spotřebují v Česku 45 procent výdajů na zdravotnictví. Do roku 2050 by přitom podíl lidí v této věkové kategorii měl stoupnout z 18 na 30 procent a podíl zdravotních výdajů, které ze systému odčerpají, až na 75 procent.

Jistě, něco se dá ušetřit efektivnější zdravotní péčí. Namístě je ale otázka, zda je únosné, aby zdravotní pojištění platili pouze zaměstnanci, OSVČ a zaměstnavatelé. Tedy ti samí, kteří už z odvodů platí průběžný pilíř důchodového systému, a zajišťují tak důchody stávajícím penzistům.

Stát ostatně už teď nechává největší díl zdravotního pojištění na nich a sám do něj jen „dosypává drobné“. Český statistický úřad uvádí, že letos výdaje na veřejné zdravotní pojištění dosáhnou 440 miliard korun. Pojistné od zaměstnavatelů a zaměstnanců pokryje 260 miliard, od živnostníků 30 miliard a stát zaplatí pouze 70 miliard.

Jak to dopadne?

Klíčová otázka: Bude Velká reforma?

Nebude. Proti jsou sociální demokraté, jejich odborářský patron Josef Středula, spojenečtí komunisté i pravicová opozice. Sám Andrej Babiš už zařadil zpátečku a „směle“ prohlásil: „Byla to jen úvaha.“

Takže z toho bude jen bouře ve sklenici vody, kterou si vypije Alena Schillerová.

Nakonec se nemusíme dočkat ani slíbené malé reformy, která zruší superhrubou mzdu a zavede devatenáctiprocentní sazbu z hrubého příjmu. Důvod je nasnadě: Koalice se ocitne pod tlakem propadajících se příjmů a bude převracet každou korunu.