Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová bojuje proti snížení platů některých zaměstnanců Českých drah, jejichž plat je podle důvodové zprávy kolem 60 000 Kč měsíčně.

Na České dráhy přišla krize, zřejmě i kvůli koronaviru. V jarních měsících roku 2020 klesla doprava osob údajně až o 90 %, a výpadek příjmů tak dosáhl několika miliard korun. Že se musí na dráze šetřit, je tak zřejmé. Jana Maláčová v Událostech 18.1.2021 prohlásila, že se to musí prošetřit, že ji zajímá stanovisko odborové organizace a podle dalších zdrojů z ČSSD tak vedení Českých drah využívá prosazený zákon o zrušení superhrubé mzdy ke snížení platů zaměstnanců.

Zůstaňme proto u již zmiňovaného platu 60 000 Kč hrubého měsíčně. Rozdíly v čisté mzdě mezi roky 2020/21 po zrušení superhrubé mzdy jsou podle zdroje tyto:

Při stejném platu by zaměstnanci stoupnula mzda asi o 3300 Kč měsíčně. Kdyby zaměstnavatel, tj. ČD, chtěl zachovat čistý příjem zaměstnance na stejné úrovni jako v roce 2020, mohl by mu mzdu snížit asi na 56 000 Kč, tj. o čtyři tisíce. V případě 1500 zaměstnanců, o které podle vyjádření ministra průmyslu a dopravy jde, by se jednalo o měsíční úsporu šest milionů, za rok tedy o 72 milionů korun. Plán úspor se nezmiňuje o top-managmentu ČD, i tam by bylo zřejmě možné nějaký ten milionek uspořit. O něco méně by ČD zaplatily i za zdravotní a sociální odvody.

Nicméně ztráty drah jdou do miliard a chtělo by to úspory přeci jenom vyšší. Přímo se nabízí redukce slev, zejména pro nevýdělečné osoby, tj. důchodce. Těm stát na konci roku vyplatil jednorázově 5000 Kč a důchody rostou i v novém roce 2021. Jak uvádí iRozhlas.cz, kompenzace ve výši 75 % z ceny jízdného, které stát hradí dopravcům, mohou dosáhnout až 6 miliard korun ročně.

Ztráty Českých drah z letošních tržeb (2020) mohou dosáhnout až pěti miliard korun. Hlavní část škod tvoří výpadky příjmů z jízdného. Řekl to mluvčí společnosti Radek Joklík. Odhad ztrát prohloubila podzimní vlna pandemie. Dráhy během ní, stejně jako ostatní dopravci, zrušily desítky spojů, obsazenost fungujících vlaků je navíc nízká. Stamilionové až miliardové škody mají i ostatní dopravci.

Dopravci tak trpí nedostatkem zákazníků, stát tak sice nevyplatil tolik na kompenzacích slev jízdného, jak předpokládal, přesto je situace ČD skutečně nedobrá. Pokud by stát jako vlastník ČD chtěl skutečně razantně zasáhnout v případě nákladů (a kompenzace od státu jsou jen státní výdaje z rozpočtu státu na pokrytí nákladů ČD), měl by sáhnout i do slev pro důchodce. Připadá mi, že sleva pro důchodce někde kolem 25 % by byla v současné době akceptovatelná a snížila by náklady státu na kompenzace dopravním podnikům možná až o dvě miliardy korun ročně. Úspory v desítkách milionů korun za rok jsou sice hezká věc, k řešení tíživé situace ČD však příliš nepomohou.

Jsem tedy jednoznačně pro to, aby kromě redukce počtu zaměstnanců ČD byl použit i nástroj snížení platu (i s využitím efektu zrušení superhrubé mzdy). Vždyť zrušení superhrubé mzdy mohou využít i soukromé firmy, když budou velmi zdrženlivé ve zvyšování odměn pro své zaměstnance a využijí efektu zrušení superhrubé mzdy. Mohou tak uspořit své náklady na zaměstnance, a přitom nesnížit jejich životní úroveň. Nicméně je dle mého soudu čas na úpravu slevy pro důchodce a snížit slevu z dnešních 75 % ceny jízdného na 25 %. Vládě se do tohoto kroku určitě chtít před volbami nebude. Čas na tuto změnu však v souvislosti s covidem jistě nastal.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz