Šok českým analytikům včera připravil Český statistický úřad svým předběžným odhadem vývoje české ekonomiky v prvním letošním čtvrtletí. Pokles o jedno procento nečekal nikdo, a jak se ho dopočítali statistici, bude ještě nějaký čas obestřeno tajemstvím, než budou zveřejněna přesná čísla o národních účtech. Již nyní však lze velmi silně předpokládat, že dojde k výrazné revizi tohoto odhadu, který momentálně vypadá spíše jako pokus o šíření poplašné zprávy.

Museli bychom to cítit více

Jednoprocentní pokles ekonomiky by totiž musel být cítit mnohem silněji. Export docela slušně roste a jeho hlavní cílová země Německo si drží na evropské poměry docela slušné tempo růstu. Spotřeba domácností podle všeho stagnuje. Když se totiž podíváme na výběr DPH, tak to nevypadá dramaticky. Vyšší výběr odráží sice především růst sazeb daně, ale nesignalizuje žádný masivní propad poptávky domácností, což koneckonců odpovídá i statistice maloobchodního obratu, který po odečtení inflace roste málo, ale přece. Pokles vládní spotřeby je sice jasný a úsporná opatření fungují jako brzda ekonomiky, ale přírůstek zahraničního obchodu by měl tento negativní vliv celkem úspěšně kompenzovat. Statistici svůj odhad odvozují od poměrně sporného výpočtu dokazujícího snížení přidané hodnoty ve finančních službách, především v penzijních fondech a v pojišťovnictví, kde sice možná část lidí přestává šetřit a ruší si penzijní připojištění a životní pojistky, ale že by to strhlo ekonomiku nějak výrazně dolů, tomu se asi moc věřit nedá. Kromě toho údaje o plnění státního rozpočtu dokazují, že celkový objem vyplacených mezd u nás roste, byť ta necelá čtyři procenta nejsou při více než tříprocentní inflaci nic moc. A druhý důvod, jímž je výpadek ve spotřební dani z tabáku daný tím, že před koncem loňského roku se obchodníci předzásobili méně zdaněnými produkty, aby nemuseli hned zdražovat, případně aby si vylepšili zisk, je jednorázovým efektem, který se v dalších obdobích nebude opakovat, a nevypovídá tedy fakticky nic o skutečném trendu vývoje ekonomiky.

Úspory jsou nutné

Přes všechny pochybnosti o správnosti statistického odhadu je celkem jasné, že zveřejněné údaje jsou dalším argumentem odpůrců úsporné vládní politiky. Stejně jako dříve však jde o argument lichý. Jestli něco momentálně ohrožuje další vývoj české ekonomiky, tak to není úsporná politika české vlády, ale trvající a naprosto fatální neschopnost evropských politických elit vzít na vědomí realitu státního bankrotu Řecka a přijmout tomu odpovídající opatření. Nestabilita eurozóny je hrozbou pro český zahraniční obchod, a na tom jsme závislí zcela nesporně. Jeho výpadek nelze v žádném případě kompenzovat opatřeními na povzbuzení domácí poptávky, ať už ze strany domácností nebo vlády.

Co nás udrží nad hladinou

Naopak vzhledem k vysoké citlivosti české ekonomiky na vnější šoky jsou škrty nyní ještě důležitější než dříve. Pokud dojde kvůli řecké krizi k destabilizaci evropských finančních trhů, jak předvídají dnes i poměrně levicově orientovaní ekonomové typu Paula Krugmana, bude kredibilní a dodržovaný program ozdravování veřejných financí plovákem, který bude Česko držet nad rozbouřenou hladinou. A mimochodem stopětimiliardový deficit, při očekávané stagnaci ekonomiky, není zanedbatelným detailem ani pro zaryté keynesiánce věřící ve viditelnou ruku státu více než v tu neviditelnou, tržní.

MfD, 16.5.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO