Krach cestovní kanceláře Tomi Tour nikoho v branži nepřekvapil, protože se o jejích problémech vědělo. Navíc Václav Fischer, který za cestovkou evidentně stojí, byť ji oficiálně vlastní někdo jiný, se ji snažil prodat už od počátku roku. Jenže žádný rozumný člověk po tom, co tento populární muž provedl se svou původní cestovní kanceláří Fischer, s ním už žádný obchod neudělá.

V původní cestovní kanceláři Fischer zbyl po jejím zakladateli dluh, který několikanásobně převyšoval původně deklarovanou částku (vysoce přesáhl miliardu korun oproti deklarovaným čtyřem stům milionům) a byl důkladně zameten pod koberec. Hospodaření jeho firem se vůbec vyznačovalo silnou neprůhledností. Například finanční rok začínal v jednotlivých firmách skupiny v různém čase a nikdy nebylo možné zjistit skutečnou výši dluhů a majetku. Lidé, kteří zkoumali starou cestovku Fischer ještě před tím, než ji poněkud naivně převzal Karel Komárek, na to upozorňovali a tyto informace se objevily i v médiích.

Prostě Václav Fischer, kdysi oslavovaný český podnikatel, v Česku ve skutečnosti nikdy moc úspěchů nepředvedl a podstata jeho slávy byla vždy spíše výsledkem jinak nepochybně skvělého marketingu. Těžko tedy bylo možné čekat zázrak od jeho dalšího projektu – Tomi Tour.

Ale nebuďme nespravedliví. Situace na českém trhu dovolených, v takzvaném outgoingu, není růžová ani pro další firmy. Před Tomi padlo několik menších cestovek a sezona krachů je teprve na začátku. Je to dáno sezonností finančních toků v tomto oboru podnikání. Naprostá většina cestovek, snad kromě těch největších, funguje systémem, který se dá přirovnat k letadlu: z peněz za nyní prodané zájezdy na příští měsíc se platí hoteliérům a aerolinkám za služby poskytované lidem, kteří jsou na dovolené právě teď. Funguje to celkem dobře, když lidé jezdí na dovolenou pořád zhruba stejně a ceny nezaznamenávají nějaké velké propady. K největším problémům pak v tomto systému dochází v srpnu a v září, kdy se už přestávají nakupovat dovolené, ale cestovky nejvíce platí svým partnerům. A jestliže letos trh kvůli krizi padá, tak ti, kteří si v minulých letech nevytvořili dostatečné rezervy, musí jít nutně pod vodu.

Tento systém podnikání lze sice odsuzovat jako velmi riskantní a nemorální, ale popravdě řečeno: vyrostli na něm i ti velcí a bez něj by se těžko trh tak úspěšně rozvinul.

Přes masové přesvědčení o nesmírné ziskovosti cestovních kanceláří je opak pravdou. Čistý zisk dosahuje tak od jednoho do pěti procent z dosažených tržeb, takže jde o kapitálově poměrně náročné odvětví. Banky ho navíc považují za velmi riskantní obor a moc úvěrů mu neposkytují. Navíc když nová cestovka začíná, musí prodávat zhruba za stejné ceny jako ty největší společnosti, ale její náklady na pořízení jednoho hotelového pokoje či letenky jsou dramaticky vyšší, protože v oboru funguje systém množstevních slev a velcí nakupují za úplně jiné ceny než ti malí.

Je proto logické, že druhá polovina léta bude pro mnoho cestovních kanceláří kritická a turisté jsou nyní ve velké nejistotě, u koho nakupovat. Těžit z toho budou ti největší a je dokonce možné, že to paradoxně povede ke zvyšování cen, protože právě oni určují cenovou úroveň. Dílčí útěchou je, že systém pojištění cestovních kanceláří u nás docela dobře funguje a nešťastní klienti bankrotářů se dočkají odškodnění. Na druhou stranu existence tohoto pojištění znamená, že další vlna bankrotů cestovek začne počátkem příštího roku, protože po letošní sezoně pojišťovny ve svých podmínkách nepochybně přitvrdí a mnoho firem prostě nepojistí.

MfD, 20.7.2009