Je-li pravda, co se proslýchá, že současná vláda ČR považuje rok 2014 nebo 2015 za nejpravděpodobnější možné datum přijetí eura, pak „máme problém“. 70–80 % české ekonomiky je taženo vývozem. Při současné síle české koruny prý prodělává mladoboleslavská škodovka 60 miliónů eur ročně. Vyrovnat bilanci jí pomáhají vývozy do sousedních států, ty ale možná vstoupí do eurozóny bez nás, a co potom!

Vývozci by tedy na rychlém zavedení eura vydělali. Kdo jsou ale ti, kteří by mohli prodělat? To je velmi spekulativní. Vláda i ČNB říkají, že se po vstupu do eurozóny sníží úrokové sazby, prodělají drobní střadatelé a čeká nás splasknutí mnoha bublin na finančních trzích či větší zadlužování. Tyto předpovědi jsou ale velmi spekulativní. Jedno je ale jisté – z pohledu nominálních i reálných úrokových sazeb jsme na tom podobně jako jiné země EU, např. Rakousko a Německo, a naše reálné sazby klesají již dlouhou dobu. Obavy ze znehodnocování úspor kvůli euru nejsou vůbec na místě. Navíc Evropskou centrální banku rozhodně nelze obviňovat, že by nedbala o stav inflace a neprováděla relativně restriktivní měnovou politiku. Její monetární politika může české, možná brzy přehřáté ekonomice s inflačními tlaky jen prospět.

Pro naši proexportní ekonomiku je euro jednoznačně výhodné. Prodělají snad pouze banky, protože úspory na směně díky euru dosahují v celé eurozóně čtyř desetin HDP. A co zdražení? Možná nějaké zaokrouhlování v restauracích a supermarketech, ale mnoho zboží zlevní. Časem se vše srovná. Dokazují to zkušenosti z ostatních zemí. Negativní stránkou jsou snad pouze „náklady jídelních lístků“, tj. nutnost přepsat ceny v obchodech a jinde na eura. To se ale stejně dělá kvůli inflaci tak jako tak.

Renomovaný ekonom ČSOB Tomáš Sedláček tvrdí, že česká ekonomika je na euro dobře připravena a důvody, proč s ním otálet, jsou jednoznačně politické. Souhlasím s ním. Politici nejsou schopni a často ochotni plnit podmínku tříprocentního deficitu rozpočtu a ČNB nechce přijít o svou „suverenitu“. Dala jsem to do uvozovek, protože v dnešním finančním světě se o suverenitě malých centrálních bank dá stěží hovořit. Pro malé státy, jako je Česko, znamená vstup do Hospodářské a měnové unie bezprecedentní a jedinečnou možnost spoluovlivňovat monetární politiku velkého celku, který by tak jako tak určoval jejich manévrovací prostor, i kdyby se ke společné měně nepřipojily.

Nemá cenu se srovnávat s Británií, která si může dovolit nezávislou monetární politiku. Podívejme se na Dánsko, kde se sice eurem neplatí, ale Dánsko je de facto členem eurozóny – sleduje monetární politiku Centrální banky EU a kvůli exportu je dánská koruna na euro pevně navázána. Nejsem ekonomka, ale europoslankyně, která se zabývá bezpečností a Blízkým východem. Ale vím, že ČR se zavázala euro přijmout, a přitom naše vláda a prezident dělají vše, aby to tak nebylo. Nejde pouze o to, že euro je pro nás všechny výhodné a že důvody pro jeho oddalování jsou čistě politické. Jde také o naši důvěryhodnost. Máme splnit včas to, k čemu se zavážeme, a ne se vykrucovat.

Právo, 24.11.2007