20.10.2021 | Svátek má Vendelín


EKONOMIKA: Podzim čínského obra

25.9.2021

Nikdo neví, jak se čínská vláda postaví k problému Evergrande, což znervózňuje burzy

Představte si společnost, jejíž aktiva rostou více než průměrným 36procentním ročním tempem (během deseti let počínaje rokem 2010). Jde o nejhodnotnější realitní firmu na světě (údaj z roku 2018), která staví domy pro bohatnoucí čínskou střední třídu. Dále vlastní pozemky o rozloze 565 milionů čtverečních metrů. Navíc investuje do automobilového průmyslu (pouze do vývoje a výroby elektromobilů!), do zdravotnictví, potravinářství a pojišťovnictví.

Vypadá to jako skvělá investice? Jak se to vezme. Od listopadu 2009 do konce roku 2016 akcie Evergrande Group nepředvedly prakticky nic. Pak najednou, během krátké doby, vyskočily na šestinásobek. Poté od svého vrcholu v říjnu 2017 akcie Evergrande postupně klesaly, a to s rostoucí rychlostí. Jen od počátku roku 2021 ke dni 23. září tyto akcie ztratily 81,2 procenta své hodnoty.

Jak se vyhnout nejhoršímu

Zároveň se začalo hovořit o nebezpečí platební neschopnosti. Nervozita se přelila z Číny na světové akciové trhy. Září je vůbec měsíc, který nemá ve financích dobrou pověst. Právě v září roku 2008 začala horká fáze finanční krize, když zkrachovaly americké hypoteční giganty Fannie Mae, Freddie Mac a investiční banka Lehman Brothers.

Mohla by platební neschopnost Evergrande mít podobné důsledky? Snad ne, protože dluh v cizí měně představuje 21 miliard dolarů, což je stěží částka, která by mohla otřást světovým finančním systémem. Ovšem zcela určitě by měla vliv na čínské finanční trhy. Koneckonců, jistý vliv je již patrný. Index Hang Seng, který sleduje výkonnost akcií na burze v Hongkongu, kde se Evergrande obchoduje, poklesl od počátku roku 2021 o více než deset procent. (Poznámka: podle zpráv z 23. září skutečně nebyl vyplacen úrok z oněch 21 miliard dolarů. Formální vyhlášení „kreditní události“ se tak opět přiblížilo.)

Španělský ekonom a investiční manažer Daniel Lacalle nesrší optimismem: „Bankrot Evergrande znamená mnohem více než ‚čínský Lehman‘. Lehman Brothers byl mnohem lépe diverzifikovaný a lépe kapitalizovaný. Celková aktiva Evergrande, která je na pokraji bankrotu, jsou dokonce větší, než byl objem celé bubliny nekvalitních hypotečních úvěrů v USA.“

Lacalle dále podotýká, že celkové závazky Evergrande mohou dosahovat až dvojnásobku oficiální hodnoty. V krátkém období musí firma splatit závazky v hodnotě 250 miliard dolarů, zatímco její roční tržby dosahují hodnoty 70 miliard dolarů.

A pozor: sektor nemovitostí dosahuje 25 procent hodnoty čínského hrubého domácího produktu, podle odhadů banky JP Morgan. To je dvojnásobek váhy, jakou měl sektor nemovitostí na vrcholu realitní bubliny v Japonsku nebo ve Španělsku, dodává Lacalle.

Rozměr celého průšvihu znamená, že čínská vláda zřejmě bude nucena firmu nějakým způsobem zachránit. Tím se čínská ekonomika vyhne nejhoršímu: řetězovému bankrotu bankovního sektoru, který by se jistě dotkl celé ekonomiky a měl by nepěkné dozvuky i v zahraničí. Nicméně zde je třeba zdůraznit, že jde o spekulace. Nikdo doopravdy neví, jak se čínská vláda k problému postaví. Nikdo neví, do jaké míry problém zůstane uvnitř Číny – což je zdrojem nervozity na světových burzách.

Kapitalismus jako nutné zlo

Čínská ekonomika je ostatně přeúvěrovaná i bez Evergrande. Povrchní pozorovatelé mají tendenci soudit, že Čína nemá problém, protože výše státního dluhu (67 procent HDP), tedy zhruba na úrovni Německa, nebudí pozornost. Problém je s bankovními úvěry. Od června 2000 do července 2021 objem úvěrů v Číně rostl průměrným ročním tempem 15,9 procenta. To je hodnota, která není dlouhodobě udržitelná, leda za cenu vysoké inflace.

Pro vytvoření jednoho jüanu hrubého domácího produktu čínské hospodářství potřebuje deset jüanů dluhu! To je trojnásobná úvěrová náročnost ve srovnání s obdobím před rokem 2010. Koneckonců i zmíněný státní dluh „na úrovni Německa“ je dnes dvojnásobný ve srovnání s rokem 2010. Čína může budit sebevědomý dojem budoucí supervelmoci, ale toto sebevědomí a síla jsou koupené na dluh. Celkově čínský soukromý nefinanční sektor dluží 222 procent HDP, dvojnásobek proti roku 2008. Pro porovnání: v USA je to 164 procent HDP, čtyři procentní body pod úrovní roku 2008.

Velkou finanční krizi překonala Čína relativně bez úhony hlavně proto, že si mohla dovolit cíleně vyvolat úvěrovou inflaci převyšující hodnotu 33 procent mezi podzimem 2009 a 2010. Tentokrát je to poněkud jiné – je velká otázka, jak velký růst dluhu čínská ekonomika ještě zvládne.

Další velkou otázkou jsou možné politické důsledky. Současný čínský vůdce Si je především maoista, který pokládá kapitalismus za nutné zlo – jako nástroj pro zvýšení životní úrovně, který je možné odložit, jakmile jej nebude třeba. Vrátí se Čína k socialismu? Jistě ne k tvrdě dogmatickému maoismu, ale stát bude mít chuť více regulovat a více zasahovat do ekonomiky. Je takřka pravidlem, že finanční krize vedou k vládě silné ruky. V případě Číny by opak byl velkým překvapením.

LN, 24.9.2021

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.

Robot Investment Calculator








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.