Poprask okolo daňového zákona se přesunul do Senátu a tím začíná další kapitola dramatu o největším snížení daní v historii.

Nejdřív přinesly pozdvižení velkolepé sliby politických stran. Následovalo pokrytecké překvapení, že sněmovnou prošly návrhy, které daně snižovaly úplně nejvíc. Následovaly slzy doprovázející výpočty, o kolik peněz přijde po daňových škrtech státní rozpočet i rozpočty obcí a krajů, v mnoha případech se však jednalo o krokodýlí slzy.

Jinými slovy: za rok jsou parlamentní volby a před nimi probíhá vždycky stejný rituál. Možná to při tom letošním politické strany i poslanci trochu přehnali, ovšem přeženou to vždycky, když dostanou příležitost.

Neobvyklá už je okolnost, že spolu s návrhem nového zákona dorazily do Senátu různé další návrhy, jak normu schválenou ve sněmovně vylepšit. ANO, občanští i sociální demokraté doporučují různé cesty, které mají společný pouze jeden motiv, totiž jak zmenšit daňovou slevu prosazenou ve sněmovně na návrh jejich konkurentů.

Svaz měst a obcí zase nevystupuje přímo proti novému zákonu, žádá ovšem, ať obecní rozpočty dostanou za daňový výpadek kompenzace. Pokud většina senátorů některý z návrhů podpoří, pak vrátí upravený zákon do sněmovny a není vyloučeno, že poslanci odhlasují daňové změny v upravené podobě. Senát tím učiní službu vlasti, protože s jeho pomocí vznikne zákon snižující daně, přitom příliš neohrožující veřejné rozpočty.

V překladu to však znamená něco jiného. Senátorské kluby budou vystaveny pokušení zasáhnout do nejdůležitějšího daňového zákona posledních let. Pokud však tomuto lákání podlehnou, budou využity v politickém boji velkých stran.

Nejen z toho důvodu lze ocenit deklaraci předsednictva STAN, které vyzvalo své senátory i celý Senát, ať na hru s opravováním daňového zákona nepřistupují. Jedinou důstojnou reakcí prý může být, že se zákon zamítne a do zbytečných diskusí se vůbec nebude vstupovat.

Skutečně nemá smysl vůbec diskutovat o podpoře zákona, který je paskvilem od začátku až do konce. Jeho základní myšlenkou je totiž jakási konstrukce z dílny sociálního inženýrství. V časech krize značná část zaměstnanců méně pracuje a tím také méně vydělává. Proto stát sleví daně, aby i přes horší pracovní výkon lidé brali více než dosud.

V principu tedy jde o absurdní plán, jakési zvrhlé keynesiánství. John Maynard Keynes doporučoval v časech krizí státu investovat a tím lidem nabídnout práci. Zdejší vláda a sněmovna chtějí lidem přidat peníze, i když pracovat nebudou, případně práci omezí.

Proto nemá smysl podporovat zákon, který je v rozporu s pravidly tržního hospodářství i zdravého rozumu, ať už sníží daně o 130 miliard, nebo o jakoukoli jinou částku.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy