Problémy s uzavřením výrobního závodu finské společnosti Nokia ve Spolkové republice Německo jsou pro našince určitě na hony vzdálené. Naši nezaměstnanost to neohrožuje, naší vládě to starosti nepřidává, tuzemští výrobci jsou v klidu. Způsob, charakter a především důvody uzavření výroby v německé Bochumi jsou ale čímsi zajímavé a mohou být už nyní velkým poučením.

Finský výrobce mobilních telefonů a příslušenství k nim se rozhodl uzavřít svoji továrnu v SRN. Tímto krokem připraví o práci v Severním Porýní-Westfálsku více než 2200 svých zaměstnanců. Takové kroky se samozřejmě nedělají z nudy ani pro zábavu. Finská telekomunikační jednička má určitě podstatné důvody pro to, aby svoji výrobu přesunula do nového členského státu Evropské unie, konkrétně do Rumunska. Podle tiskové mluvčí Nokie Arji Suominenové není výroba v Bochumi konkurenceschopná. Pokud jsou tyto důvody ty hlavní, pak se Nokia chová jako každý jiný podnikatel. V rámci možností jednoduše hledí na co možná nejnižší náklady. Dovolím si předpovědět, že snahy německých politiků, odborářů i samotných zaměstnanců udržet Nokii v Německu se v tomto případě absolutně minou účinkem. Nokia tam určitě nezůstane ze soucitu nebo pro krásné oči prosebníků. Byznys je prostě byznys.

Veřejná prohlášení různých vlivných osob na téma bojkotu čehokoliv, co nese označení Nokia, vyznívají poněkud úsměvně a hlavně značně populisticky. Firma dostala v Německu v roce 1995 subvenci ve výši 100 miliónů eur a nyní je obviňována, že „se odvděčuje“ odstěhováním výroby do Rumunska. Nepochybuji, že o přidělení subvence rozhodovali především politici. Možná jiní, než kteří dnes rozhořčeně prohlašují, že Nokii už nechtějí v domě vidět. To ale nic nemění na faktu, že místo spílání Nokii by se spíše měli co nejrychleji zamyslet nad podmínkami, způsobem a důvody poskytování dotací a podpor soukromým subjektům.Nokia se jednoduše zachovala přísně tržně a v rámci možností. Výše uvedená prohlášení možná nepatrně pohnou s křivkou prodejnosti v SRN, ale Nokii v celosvětovém měřítku nijak výrazně neublíží. V tomto případě jde tedy trochu nadneseně o výkřiky do tmy, které sice pár uší zaslechne, ale problém leží opravdu někde jinde.

Odboráři a zaměstnanci, kteří stávkují a blokují vstup do budovy, tedy pláčou na špatném hrobě. Spílat by neměli tomu, kdo racionálně využívá otevřený trh, svobodu pohybu kapitálu a musí se potýkat s úskalím konkurence v Evropské unii, ale tomu, kdo nastavil takové podmínky, že Nokia shledala atraktivnější lokalitou jiný stát. Bohužel jsem zatím nezaznamenal od německých odborářů dotazy na zodpovědné německé politiky ve stylu: co uděláte, aby se tato situace neopakovala? Jak jsou nastaveny podmínky nyní, aby se z našich daní neplatilo někomu, kdo za pár let opět odejde jinam? Jaké výhody je možné nabídnout pro to, aby investoři neměli nutkání odcházet do jiných zemí?

Praxe ukazuje, že se jedná o neudržitelný vývoj v celé Evropě, potažmo na celém světě. Jednoduché, montážní práce se přesouvají do států s levnější pracovní silou a týká se to nejen Německa, ale i Česka. Je třeba být na takové opouštění ze strany investorů připraveni a naše vláda by měla ve svém středně či dlouhodobém plánu, rozvržení a cílení investičních pobídek vidět ne za jeden, ale nejlépe za dva rohy. Budiž nám v tom přesun finské Nokie z „drahého“ Německa do „levnějšího“ Rumunska varováním.

místopředseda RS ODS Jmk, www.michalkadlec.com